Pohodička u Grahama

Tak už se nám náš pobyt u pana domácího Grahama blíží ke konci a v neděli míříme na další wwoofingové místo v Langley, městě blíže k Vancouveru. Musím říct, že první wwoofingová zkušenost je alespoň pro mě super, mám dobrý pocit, že jsem udělala něco, čímž jsem pomohla. S Martinou jsme kromě vyplevelení několika míst kolem domu a v zahradě taky zvelebily kousek lesíka pod cedrem, které teď skýtá krásné posezení, navíc Graham pověsil na strom světýlka v podobě velkých koulí, takže v noci to místo vypadá jak Party Tree v Hobitíně. Taky jsme udělali venkovní ložnici, což je venkovní stan s moskytiérou, v němž je postel a nějaký nábytek a lampička, je to vzadu v lese za domem, je to moc hezké a super pohodlné.

Dneska jsme vezly s Martinou pana domácího do nemocnice, neboť tam podstoupil lékařský zákrok, operaci kolene laparoskopií pod celkovou anestezií. K našemu velkému překvapení si pobyl Graham v nemocnici cca 4 hodiny, což nám oběma připadalo dost zajímavé, neboť v ČR s podobným problémem člověk leží v nemocnici cca 4 dny a těsně po operaci je na JIPce a tak. Tady Vás ráno někdo doveze, oni si udělají své, počkají půl hoďky, kdyby něco a šup domů. Naštěstí to Graham přežil zatím v pohodě, vyfasoval léky proti bolesti a je to. Nicméně jsme poznaly nemocnici v Chilliwacku a pevně doufáme, že se do žádné nepodíváme jako pacientky.

Jinak dneska teda byl zatím největší pařák, prý 32 stupňů, čehož jsem se v Kanadě nenadála, všichni, kdo mě znají, musí se mnou soucítit, jak to musí být hrozné, ale kupodivu jsem to zatím přežila, asi proto, že jsem odpoledne strávila asi hodinu v té superledové řece, co nám teče kolem domečku a chladila jsem si zavařený mozek.

Jinak už třetím dnem je s námi tady Grahamova bývalá wwooferka Antonia z Londýna, která ho přijela navštívit a dohlédnout na něj po operaci, protože my bohužel v neděli odjíždíme. Je to skvělá holka v našem věku (myslím 32 nebo tak) a tak večer vždycky sedíme, popíjíme vínko a probíráme všechno možné.

Taky se už pěkně sžívám se svým autíčkem, několikrát jsem jela do města a až na jednu mírnou kolizi (pouze ústní) na podivně značené křižovatce jsme vyvázli bez šrámů:-))). Bohužel už asi vždycky budu muset mít auto s automatickou převodovkou, protože je to silně návykové...

No, a to je konec hlášení pro pátek 17.7.