Odjezd z Vancouveru

Dneska se přesouváme z Vancouveru do Hope, kde na nás čeká jistý Graham Zillwood a budem tam asi okopávat záhonky nebo co...:-))). Pojedeme slavným Greyhoundem, Hope je cca 2,5 hodiny východně od Vancouveru, někde v lese a u řeky Koquihalla, moc se na to těšíme.

Včera a předevčírem jsme opět celý den chodily po Vancouveru, máme v nohách snad tisíc mil, navíc je tady docela pařák, takže pěkně ve vedříčku si tsdy chodíme. Sice to trochu mírní větřík od moře, ale i tak je fak vedro. Navzdory tomu, co nám bylo řečeno, že tady každý den prší, tak tady od našeho příjezdu nespadla ni kapka, je pořád azuro, nebe bez mráčku a teplo.

Navštívily jsme několik místních pláží, nejslavnější je asi Jericho Beach, no bylo to tam docela fajn, mega lidí, ale já na ty pláže moc nejsem, no, jak nám bylo vedro, tak jsme si stanovily cíl, že v prvním Starbucks Coffee to zapíchnem a dáme ledovou kávu, jenže jako na potvoru jsme celej den nenarazily ani na jeden Starbucks (i když jinak je jich tady mega, na každým rohu), takže jsme nakonec skončily v McDonaldovi, ale zase jsme mely po dlouhé době teplé jídlo, takže nakonec byl Mekáč naše záchrana. I když Martina na ty fastfoody moc není, takže si aspoň setřela ubrouskem z housky ciabatty s kuřecím řízkem majonézu:-))).

Eskapáda s telefony - po příjezdu jsme zjistily, že nám nefungujou, protože prý jsou na nějaké jiné frekvenci. Martině nakonec funguje, protože má nějaký, co tu frekvenci má a vyhledalo jí to síť, ale mě nic... No a taky jsme si chtěly zařídit místní číslo, takže jsme se šly poptat operátora. Je to docela drahá záležitost a navíc, věřili byste tomu, platí se tady i za místní příchozí hovory dokonce i za příchozí SMS... Fakt děs. No, takže telekomunikační situaci necháme na jindy, protože stejn to teď zase tak nepotřebujeme.

Včera jsme byly v Muzeu antropologie, bylo to moc super, samé totemy a místní kultura, indiáni a jejich zvyky a tak, dost zajímavé. Máme z něho i pár fotek.