Co jsme nevěděly o Kanadě

Tak si dneska tak stojím uprostřed paddocku pro koně, nad hlavou žhnoucí slunce, na nebi ani mráčku, teplota 32 stupňů ve stínu a říkám si, že jsem se nepoučila víc, než jsem sem jela:-))), hlavně asi o počasí. Protože to by se člověk nenadál, že se dočká ve vysněné hornaté zemi takových veder, že? No každopádně je to tak... Kolegyně z práce, vzpomeňte si, jak jste se mě ptaly, zda mi tu nebude zima a zda mám dopstatek teplého oblečení, já na to nyní odpovídám ANO - mám dostatek teplého oblečení (bohužel) a NE, není mi tady zima (bohužel)!!!

Od té doby, co jme dojely, což je už skoro měsíc, jsem jednou vytáhla svetr, a to pozdě večer, když jsme seděly na verandě a trochu se ochladilo.Dlouhé kalhoty jsou doposud nevybaleny z batohu a bunda? Co je to? Prošlapala jsem už jedny žabky, musím koupit nové, opálená jsem jako nikdy v životě a tak si říkám, zda jsem si nějak nespletla kontinenty:-))).

V Hope u řeky to docela šlo, protože jsme byly v lese a u řeky, ale předevčírem jsme se přemístily do našeho nového působiště Langley a to je trochu jiné kafe, otevřená rovina, výheň, skoro žádný stín, hory v dálce, líná řeka daleko, zkrátka jiné to tu je... Ne, že by to bylo špatné, jen to vedroooo. Máme tady ale spoustu koníčků, staráme se o ně, bohužel nejsou na ježění, ale na chov, takže nejezdíme, ale práce je to zajímavá, člověk se dozví, co takovej kůň papká, a KONEČNĚ jsme se dostaly k našemu vytouženému kydání hnoje (tedy lépe řečeno k uklízení koňského trusu:-))).

A kde to vlastně jsme? Na farmě u paní Diane, kousíček od Fort Langley, což je, jak jsme se dozvěděly, bývalé hlavní město Britské Kolumbie a je to velmi žádané hostoriské místo, o čemž jsme se přesvědčily v neděli, když jsme sem jely a stavily se tam na čumendu. Malé milé městečko se spoustou obchůdků lidového chatakteru a milion turistů. Farmička je to pěkná, koně jsou nádherní a lidé milí jako vždy a navíc je zde více wwooferů než jenom my, Tereza z Rakouska, Raoul z Mexika a Magic z Polska, zajímavý mix národů a rozhodně mě to baví:-). Zítra navíc dorazí holčina z Irska, takže se nudit vůbec nebudeme.

Naše práce zde spočívá převážně ve starání se o koně, ráno jim dát najíst, pak jim vyčistit stání, pak jim dát zase najíst, pak chvíli pohov a večer zase najíst. Ustájení koně jsou zde 3, zbytek, asi 15, běhá po okolních výbězích, těm se jen vyměňuje voda v nádobách a jinak se starají sami o sebe a žerou trávu.

Sranda je, že ve čtvrtek odjíždí všichni wwoofeři i majitelé až do úterka na jakousi chatu k jezeru a my budem celou farmu mít na starost, teda ono toho moc není, jen ty koně, ale upřímně, budu ráda, když se nic moc nestane, jakože snad nám neuteče nějakej kůň:-).Jinak bude super, že tu budem samy, páč to je docela zajímavý, že nás tady nechají jen tak, dvě holky, co v životě předtím neviděly, ale to oni jakože neřeší, což je super a my si to asi docela užijem.

Včera jsme jeli do kina a konečně jsem viděla Harryho Pottera, tedy mírné zklamání, myslela jsem, že to bude lepší, ale jako zapálená fanynka jsem si to samozřejmě užila. Jinak tak nějak si tady v Kanadě moc nedělají starosti s pořádkem, moc si na něj nehrají, při odchodu z kina jsem měla pocit, že jdu ze smětiště, protože zatímco u nás si každej ten svůj kelímek od Coca Coly a krabici od Popkornu odnese do koše, tady se snad předhání v tom, kdo toho víc nechá pod sedadlem a víc rozhází po zemi...

Co jsem ještě nevěděla o Kanadě? Že se tady může jezdit na červenou... no ne, vážně... taky jsem byla překvapená. Zkrátka, když stojíte na křižovatce a chcete odbočit doprava a stojíte v tom krajním pruhu, tož můžete i na červenou, samozřejmě pokud nic nejede... Taky se mi moc líbí, že max. rychlost na dálnicích je 100 km/h, takže žádná D1 se nekoná, klidně si všichni jedou stovkou nebo mírně více, proč taky ne, když ty highwaye vedou takovou krásnou krajinou, člověk se přece musí pokochat.

Tož to je asi zatím vše, hlášení z Time Out Farm Out.