Road trip po francouzku

Vážení a milí, tak nasedám do tyrkysově modrého minivanu a vyrážím na road trip se dvěma francouzskými děvčaty, Bénédicte a Julie. Minivan jsme pojmenovaly Mukcaka, indiánsky žába:-))), teda byl to nápad holek, prostě ti Francouzi jsou s těma žábama nějak víc sspojení či co:-). Takže opouštím Fanny Bay pravděpodobně nadobro (ale nikdy neříkej nikdy) a míříme na sever Vancouver Island, dnešním cílem je Strathcona Provincial Park, kde pracuje náš kamarád Mark z Irska, co dělal na Mount Washington kurs na Ski Instruktora, tak jsme se ho rozhodly navštívit. Cestou se zastavíme v Courtenay zakoupit nějaké důležité náležitosti a hurá za dobrodružstvím. Minivan je upraven k pohodlnému spaní, vaření, kempování, zkrátka, bude to asi žůžo:-). Prý je medvědoodolný, tak uvidíme.

Jo, včera jsem se dozvěděla, že v Courtenay chodila do školy Pamela Anderson a Kim Catrall, tož je to přece jen slavné městečko, ne? Voda z Fanny Bay se pila na olympiádě, takže jsme byli po celou dobu v dobrých rukou. Jo, včera jsme si s Julie udělaly plavbu na kanoi v zálivu u farmy, moc super to bylo, potkaly jsme po cestě několik tuleňů, plavali ve vodě a vykukovali na nás.

Martina už konečně opustila Kanadu, takže od nyynějška se naše cesty rozdělily. Doufám, že doletěla v pohodě domů.

Naší cílem je tento týden v sobotu dojet do severního přístavu na ostrově, Port Hardy a tam nasednout na trajekt, který nás zaveze do města Prince Rupert někde na severu Kanady a odtamtud uvidíme:-))). OPlavba trvá 20 hodin a je to přes noc.

Tož to je ode mě prozatím vše..

Zase na farmě

Tak jsem zase tu a tentokráte se hlásím z Fanny Bay, kam jsem se odebrala na týden po skoro skončení sezóny na Mount Washington. Ale popořadě. 11. dubna skončila pravidelná sezóna na hoře, což bylo až paradoxní, protože to bylo zrovna v době, kdy tam bylo nejvíc sněhu, 7 metrů. Majitelé hory se rozhodli, že otevřou pro věřejnost ještě dva víkendy poté, takže jsem ještě až tak úplně neskončila, v sobotu mě čeká moje úplně poslední vlekařská služba. Protože nájem v Courtenay jsem měla jen do půlky měsíce, tak jsem v sobotu a v neděli zůstala na dva dny v hostelu v Courtenay, protože jsem musela do práce, a abych ušetřila za jídlo a ubytování, tak jsem na týden přijela na farmu wwoofovat. Trávím zde poklidné dny se dvěma árijskými chlapci, no ne fakt, jsou oba děsně blonďatí a neměčtí:-)), ale jsou fajn a dokonce jim není devatenáct, ale trochu víc, takže to nejsou až tak úplný paka:-))).

Minulý týden byl ve znamení závěrečných večírků, v úterý byla party pro zaměstnance v Courtenay, zdarma večeře formou bufetu a drinky za rozumnou cenu:-)). Bylo to super, trochu jsem to roztočila, ale myslím, že jsem si to zasloužila, protože tak bezalkoholické a bezhospodové období jako tady v Kanadě jsem dlouho nezažila (asi jako dítě naposled nebo co). Ve čtvrtek se konal golfový turnaj, jehož se opět účastnili zaměstnanci a já a Martina jsme byly požádány fešným vlekovým technikem Mikem, jež byl pořadatelem, abychom mu pomohly při organizaci. Až do poslední chvíle jsme nevěděly, co naše pomoc vlastně představuje, nakonec z toho vylezlo, že Martina byla rozhodčí u nejdelšího dostřelu a já u nejbližšího dostřelu k jamce na greenu (golfová terminologie je mi nyní blízká:-)). Golfové hřiště v Courtenay je super krásné, s výhledem na hory a měli jsmě štěstí, že bylo krásně teplo a slunečno. Mike nás upozornil, že hlavním obsahem naší práce je přijímat od hráčů dary a úplaty v podobě alkoholických nápojů, a i my jsme měly být vybaveny nějakým tím drinkem, abychom nesušily na hřišti pusu. Mike jako hlavní pořadatel oblížděl jamky s kufrem plným alkoholických nápojů a nabízel hráčům posilnění na dobrou trefu. No úplatky jsem přijímala dostatečně, dokonce mi jeden hráč udělal masáž nohou:-), takže nakonec to dopado tak, že na oběd, který jsme měli zorganizovaný v restauraci u vojenské základny v Comoxu, jsem dorazila již ve značně podroušeném stavu. No ale myslím, že úplnou ostudu jsem si neudělala, v pět odpoledne jsem byla doma v posteli a zůstala tam až do pátku do rána:-).

O víkendu jse opět oblékla vlekařskou uniformu a v děšťosněhu a mlze jsem si užívala posledních dní na hoře, v neděli dokonce i dobrá lyžovačka na poměrně hodně měkkém a mokrém sněhu. Ačkoliv tady dole už je počasí na tričko, nahoře pořád sníh dosahuje více než 6 metrů sněhu, ale to je pochopitelné, ono to hned tak asi neroztaje.

No a v neděli začně můj road trip po francouzku, protože jsem se domluvila s dvěma Francouzkami, co pracovaly na hoře, že se k nim připojím na cca 14 denní road trip napříč Britskou Kolumbií, v jejich nově zakoupeném vanu, v němž asi budeme i spát, střídavě s hostely, a jediným a hlavním heslem výletu je: nic neplánovat. Takže to bude velmi zajímavé, jediné, co vím, je, že pojedeme trajektem ze severního Port Hardy na Vancouver Island do místa na severu Kanady zvaném Prince Rupert, plavba trvá 20 hodin, to bude žůůůžo:-). Konečná stanice pro mě je Banff v Albertě, holky pak pokračují až do Montrealu, kde stráví asi zbytek svého pobytu v Kanadě.

Takže jsem se rozloučila s Blue Roomem, jak jsme ho s Martinou pojmenovaly, protože byl vymalovanej na modro, Wanda (majitelka domu) nás pozvala na rozlučkovou véču, pak jsem se s Martinou vydala do kina na nový Souboj titánů, který opět nebyl ve 3D, což mě fakt namíchlo, protože oni si v Courtenay konečně pořídí 3D plátno, ale místo aby na něm dávali něco pořádnýho, tak hráli ve 3D film Jak trénovat draka (nebo tak nějak). No ale Souboj byl dobrej, teda do poůvodního filmu to co do příběhu mělo docela daleko, ale plechová sovička byla, tak aspoň něco.

Tak si tady na farmě zase pěkně farmařím, sejeme, přesazujeme, sekáme trávu, plevelíme, zaléváme, trháme, noo prostě klasika, člověk se tady cítí jako doma, a to jídlo, no prostě balada. Neměla bych si na to moc zvykat, kdoví kdy si zase užiju nějakou domácí stravu...

Jooo, ještě jsem se zapomněla zmínit, že jsem si užila jeden pěkný západ slunce na sjezdovce ve společnosti svých dvou oblíbených kolegů Johna a Dustina a dalších. Bylo to moc fajn, já prostě vím, proč mám ráda hory v zimě. Protože mrzne a je sníh a je to super:-). Whsekey tak nějak líp hřeje, když je zima... A že byla, děsná!

Jo, poslední věc, ačkoliv Martina měla odletět do ČR 18. dubna, je stále ještě tady, protože jakási sopka na Islandu:-) přerušila leteckou dopravu do Evropy, takže je v Comoxu a čeká, až jí zavolají, že už teda konečně může letět.

Tož toť ode mě vše....

Po dlouhé době

Tak koukám, že jsem to tady trochu zanedbávala, ale to je proto, že zaběhnutý stereotyp nenabízí tolik vzrušujících zážitků ke sdílení. Ale je to stereotyp příjemný, sněhový, horský. Dneska jsme dosáhli 7 metrů sněhu, k Velikonocům je to pěkná nadílka. Počasí si s náma trochu hraje, ale já si nestěžuju. Až to tady skončí, kdeže budou ty loňské sněhy, takže si to ještě pěkně užívám, i když hodně lidí tady je už naladěno na jarní notu. A ani se jim nedivím, ono dole v údolí to pěkně kvete, stromy, narcisky, to jen pár vyvolených se každý večer vrací domů ze sněhového království. Takže pořád ještě každé ráno vstaneme a jedeme pěkně na moji milovanou horu a celý den si vlekaříme. Dokonce jsme měli i pár slunečných dnů, takže se nám na obličejích rýsují vypálené brýle, některým víc některým míň, vypdá to docela směšně.

Jééé a psala jsem, jak jsem se byla podívat jeden den na skocích na snowboardech a lyžích? Akrobatických? No tak to bylo super, postavili nahoře takovej obr můstek ze sněhu a pořádali závody. Mohl se přihlásit kdokoliv, tak jsem si říkala, že to bude jenom takový šolíchání, ale opak byl pravdou. Skákali fakt dost dobře. Taky ale pěkně padali, dost nepěkné, když se někdo netrefí a spadne z takové výšky na hranu toho můstku...

Sezóna nám končí 11.4., a kvůli velkému množství sněhu bude otevřeno ještě dva víkendy potom. Takže se budu pohybovat v Courtenay a okolí ještě skoro do konce dubna. Taky ještě pojedu na farmu ve Fanny Bay na týden si zawwoofovat a co pak, o tom zase příště:-). Novinka ovšem je, že Martina 18.4. odlétá zpět do ČR, zatímco já si tady pobudu pěkně až do konce, a to do 28.6.

V pátek jsem měla volno, ale měla jsem štěstí, protože byla nahoře velká sněhová bouře, která měla za následek výpadek elektřiny a tím pádem nejely vleky. Dneska byla malá bouřička, jenom prostě silný vítr a husté sněžení, ale všechno jelo. Občas nechápu, lidi přijedou, zaplatí a v té největší polízanici v mlze, že není vidět na krok, si libujou, jak je to super. A že to není zrovna nejlevnější.

Taky prodáváme auto, našla jsem kupce a v úterý ho jdeme převést. To bude loučení. No ale nedá se nic dělat, sebou si ho vzít nemůžeme a později už nebude šance ho prodat.

No nic, jdu spát, ale brzy se vrátím a napíšu víc.

Tady je ze pár nových foteček. Tak trochu několik sebestředných zátiší s lanovkou:-).