Olympiáda a tak dále

Tak nám začla Olympiáda a všichni tady tím žijou. Na svazích Mount Washingtonu se prohání olympionici a v restauracích lidé bedlivě sledují jednotlivá klání. Navíc i počasí se umoudřilo a poté, co se sněžení zastavilo na 470 cm, nám vysvitlo slunce a užíváme si zasloužencýh jasných dní. Bohužel se nám zimní sezóna přehoupla do druhé poloviny a za 7 týdnů už nám to tady skončí. Oficiální konec sezóny je 11.4., tak snad ten sníh do té doby neroztaje. Bude mi to chybět, hodně moc. Ach jo... No, ale ještě není konec, takže konec s nářkem.

Poté, co jsem si zranila kolínko, jsem asi 14 dní nelyžovala, ale už je to zase OK, teda není to úplně 100%, ale lyžuju už zase jako o život (bohužel ne tak dobře, jak ti Švédi, co kolem mě vždycky jenom prolítnou). Olympionici tady samozřejmě jenom trénujou, se jim ani nedivím, páč ve Vancouveru nemají sníh, tak co by tam dělali, že...

Jinak před domem nám od minulého týdne kvetou krokusy a petrklíče, jaro je tady v plném proudu od poloviny února, dle místních je to i tady neobvykle brzy, prostě kontrast proti skoro 5 metrům sněhu o pár metrů výš a kilometrů dál.

Minulý týden jsem konečně zavítala do vyhlášeného hotelu Waverly v Cumberlandu, což je prostě hospoda, ale každou středu mají hambáče za levný peníz (Burger Night), a musím říct, burger byl vynikající, to zase jo, a když člověk už ví, co si má poručit, tak i to pivo není nejhorší, jen si prostě nesmíte dát to nejlevnější, co mají, to je většinou fakt břečka.

Posledních pár týdnu se nějak zadařilo, že pracuju 6 dní v týdnu a mám jeden den volna, takže trochu únava, ale pořád to stojí za to. Ta práce nahoře pro mě prostě není práce, ale zábava. Pravda, někdy je to docela záhul, když přes noc nasněží půl metru sněhu a my musíme z každé jedné sedačky odstraňovat sněhové čepice a osekávat ledy, a samozřejmě odhazovat sníh, kde to jde, ale i tak... Užívám si to. Navíc, zrovna za to odhazování sněhu jsem tuhle vyfasovala takovnej děkovnej poukaz na 5 dolarů, co nám občas dávají, když makáje jak šroubci:-)), no není to paráda? Celých 5 dolarů. Jupííí.

Ujely jsme s Martinou na jídle zvaném Slow Roast Beef, což je něco jako pita chléb a obrovskou kromadou najemno nakrájeného hovězího, houbama a takovou hnědou máčkou, které říkají gravy (zkrátka UHO, ale fakt dobré) a se sýrem. Je to fakt mňamka, servírujou to nahoře v jedné z restaurací a s 50% slevou pro zaměstnance je to za pusu. Jo a taky oříšky v čokoládě... V každém obchodě s potravinama mají velké množství rlzných oříšků ve všem možném a vy si to jenom nasypete do pytlíku a jdete. No a tak nikdy neodolám...

Jo a taky už mi napsali z knihovny, že si mám vyzvedout knížku, kterou jsem si objednala v říjnu s tím, že jsem 67. v pořadí.-). Takže to funguje... Docela mě překvapilo, že to bylo tak rychle.

Mě vždycky když se něco stane napadne, jé, to bych měla napsat do blogu, ale když se pak k tomu dokopu, tak si nikdy nemůžu vzpomenout, co to bylo... Takže teď zrovna mě už nic nenapadá, tudíž se prozatím loučím. Přidávám vychloubačnou fotku se švédskými závodníky:-).