Koukám, že už je to pár týdnů od posledního blogu... No prostě nebyl čas, měly jsme spoustu práce:-) a zážitků, ale nakonec jsem zase zde s novými informacemi o našem pobytu. Co nového? Docela hodně, protože zcela neplánovaně jsme se ocitly včera zpět v Langley, na koňské farmě, kde jsme byly předtím, než jsme jely do Ruby Lake Resortu.
Na Ironwood Farm se nám hodně líbilo, dle mého názoru zatím nejlepší wwoofingové místo, když nepočítám Grahama, což už nepovažujeme za wwoofingové místo, ale za přítele, kam se jezdí na návštěvu:-). Druhý týden na farmě byl vynikající, neboť sestava wwooferů byla skvělá. Kromě nás dvou byl s námi Bruce z Nova Scotia, jak jsem o něm psala minule a přibyla Melanie z Německa, kterou jsme si oblíbily, byla s ní zábava, svělý smysl pro humor, prostě super. Kromě práce na farmě jsme si užily i zábavu, oblíbená činnost byla dát si pivo a mít večírek a hrát vykutálené hry:-). A navíc jsme s Martinou byly za hvězdy, páč jsme s naším autem mohli kdykoliv zajet pro pivko do 7 km vzdáleného Liquor Storu na benzínku... (Benzínka je navíc spojená s obchodem, videopůjčovnou, občerstvením, kavárnou, poštou a je to centrum místních malých městeček:-)) Jeden večer jsme si udělali i černou hodinku, vlastně několik hodinek, protože byla bouřka a vypli proud, tudíž jsme si při svíčce dávali Plzeň, Coronu, Beck a další značky jednu za druhou. S Brucem jsme se vypravili na výlet k nedalekým vodopádkům, kde jsme se vykoupali v mrazivé vodě (mysleli jsme, že nám zamrzne krev v žilách:-)). Byla jsem na dvou trzích, prodávat zeleninu, takže je ze mě i trhovkyně, byla to dost zábava a mám docela slušnou slovní zásobu týkající se zeleniny, zahradničení a farmaření:-). Jeden den jsme byly na výletě na Mount Washington, což je nedaleké horské středisko s mnoha výletními trasami, byla to nádhera.
Vzhledem k tomu, že jsme v sobotu a neděli měly s Martinou volno a pak jsme měly odjíždět, tak jsme si udělaly výlet do Strathcona Provincial Park, kde jsme kempovaly dvě noci. Jela s námi Melanie, neboť měla též volno a byla to super dámská jízda s kvalitním stanem z Wall Martu. To bylo tak. Nemáme stan, tak že si ho koupíme. Vzhledem k tomu, že ho ale asi moc nevyužijeme, tož jsme si řekly, že si kopíme levný stan. Zaběhly jsme do Wall Martu a koupily stan za 39 dolarů. Ujistily jsme se, že do 90 dnů ho můžeme vrátit... A jely jsme. Stan byl pěkný, oranžový, ale nepostavitelný. Kolíčky na udržení stanu v zemi byly asi 2 cm dlouhé, takže po hodině snažení jsme stan zatížily kameny zevnitř, aby stál a po dvou dnec jsme ho pak vrázily do Wall Martu. To mě fascinuje, tady můžete zboží vrátit, aniž byste cokoliv vysvětlovali a oni Vám vrátí peníze. Takže jsme si užily stan a docela špinavý jsme ho přinesly zpět a dostaly jsme zpět peníze. Super, ne?
Strathcona Provincial Park je kopcovitá krajina uprostřed Vancouver Islandu a je to vážně nádhera. Projížděly jsme autem po malé silnici kolem jezera, nikde nikdo. To je taky věc ohledně Kanady. Je tak velká, že kamkoliv jedete, jste tam sami. Takže silnice kolem jezera byla téměř prázdná. Podle mapy jsme věděly, že cestou potkáme Information Hut, což se nakonec ukázalo být malá budka, v níž dobrovolničil srašně milý chlapík, který nám nejenže popsal všechny turistické trasy, které můžeme projít, ale půjčil nám i knihu, která nám potom pomohla vybrat, kam vlastně půjdeme. Na celodenní výlet jsme zvolily trasu k jezeru, z níž se nakonec vyklubala klikatá pěšinka lesem do kopce, ale odměna na vrcholu stála za to. Naprosto křišťálově čisté jezero uprostřed lesa, kde nebyl nikdo, jen my a kvanta borůvek všude kolem. Na cestě zpět jsme potkaly 5 lidí.
Bohužel jsme si neuvědomily, že to není jak v ČR, kempy plné, kiosek, hospůdka, pivo apod., takže jsme se špatně vybavily a nekoupily žádné pivo a nic, tudíž večery v kempu se nesly v duchu sledování filmu na notebooku a posléze spánek, páč jsme neměly co jiného dělat, táborák jsme si rozdělat nemohly (viz později). Nejbližsí ochod s alkoholem byl ve městě Campbell River, vzdáleném cca 50 km:-) a v kempu samozřejmě nebylo nic, jen krásná příroda a suché záchodky, ale bylo to přece dobrodružství v divočině, takže co bychom chtěly, že? Po cestě zpět jsme obdivovaly jezero Buttle Lake a mlhu nad ním, ale potom jsme potkaly nějaké turisty a z mlhy se vyklubal velký požár lesa... :-(.
Po návratu z výletu jsme si v emailu na zahradě v Ironwood Farm přečetly vzkaz od lidí z McBride, kam jsme měly jet na září, že mají bohužel plno a můžou nás ubytovat jen na 10 dní. Vzhledem k tomu, že McBride je asi 1000 km daleko, rozhodly jsme se tam na tak krátkou dobu nejet a kompletně jsme překopaly naše plány. Vzhledem k tomu, že na Vancouver Island a na farmě Ironwood se nám strašně líbí, poptaly jsme se, kdy nejdřív mají volno pro dva wwoofery. Volno je až od 13. září, takže nám vzniklo okno skoro 3 týdny, kdy jsme neměly nic domluveného. Vzhledem k tomu, že ubytování je tady strašně drahé, využily jsme starých známostí a tak se stalo, že jsme se nyní ocitly opět na farmě s koňmi, kde jsme byly už předtím a poté na pár dní opět do Hope, to nesmíme vynechat, protože to je naše oblíbená destinace. No a na farmičku na Vancouver Island se vracíme 13. září a zůstaneme pravděpodobně měsíc... Hurá.
Okno jsme tedy skoro zaplácly, tudíž jsme měly 3 volné dny... Ale jakoby nám štěstí hrálo do karet, v den našeho odjezdu z farmy se ozval Harvey, kamarád s lodí, že má volný večer a zda nechceme přijet. Sice jsme byly už na cestě na druhou sttranu, ale s vyhlídkou příslibu dobré společnosti na lodi jsme otočily auto a uháněly do Comoxu, kde Harvey kotví. Navíc, Harvey je fajn chlapík a vypadalo to, že by to mohl být super večírek. A taky že byl.... po 10 pivech, 2 lahvích vína a půlce lahve Tequily jsme se ve 3 ráno uložili do kajutek, ale stálo to za to. Na takovéto lodi jsem nikdy předtím nespala, takže opět nová zkušenost.
Po tomto vyčerpávajícím večírku jsme jely 270 km do Victorie, což je město na jižním konci ostrova a zároveň hlavní město Britské Kolumbie, které se celé nese v duchu Anglie a je to zřejmě nejevropštěji vypadající město v BC. Ubytovaly jsme se v hostelu a padly za vlast, neboť jsme neměly sil na nějakou prohlídku města.
Řeknu vám, po dvou měsících jsme se ocitly ve velkém městě a už po 5 minutách jsme to svorně nenáviděly. Ačkoliv je to město docela hezké, po noci strávené na hlavní třídě s plným provozem pod okny po celou noc jsme se shodly, že město prostě není naším osudem. Jaká to změna po všech těch farmičkách u řeky, jezera, moře, mezi kopečky a lesy... Druhý den jsme si daly povinnou prohlídku cca 2 hodiny a alou pryč... Trajektem do Vancouveru... (no, to jsme si moc nepomohly.-)).
No a tady nám štěstí nahrálo do karet podruhé. Potřebovaly jsme přespat někde ve Vancouveru, neboť na farmě v Langley nás očekávali až další den. Shodou okolností jsme již nějakou dobu v emailovém kontaktu se dvěma dalšími děvčaty z ČR, která bydlí ve Vancouveru. Napsaly nám, že se můžeme kdykoliv stavit a přenocovat, a protože se zdály být super, zavolaly jsme a ejhle, nocleh je na světě. A super opravdu byly. Pokecaly jsme, zavzpomínaly na ČR a vyměnily zážitky. Moc příjemný pobyt. Holky na tom jsou poněkud jinak než my, jedna má už práci ve Vancouveru, druhá si dělá řidičák na kamion, aby mohla též pracovat, našly si byt ve Vancouveru a tak.
No a teď jsme v Langley a opět kydáme koňský hnůj, což je (opravdu) naše oblíbená činnost. Hned po příjezdu jsme jely na knižní trh do Abbotsfordu, kde byly tisíce a tisíce knih za cenu od 25 centů do 2 dolarů. A nebyly to žádné staré nebo špatné knihy. Největší trháky, klasika, prostě všechno. Za 9 dolarů mám čtení prevděpodobně na celý rok:-).
Kanadské postřehy:
Letos je po dlouhé době opravdu nejteplejší léto, způsobuje to hodně požárů a v celé Britské Kolumbii bylo a je letos na 700 požárů. Proto je v celém státě přísný zákaz rozdělávat otevřený oheň, kterému se tady říká Campfire Ban. Oheň si nesmí nikdo rozdělat ani na vlastní zahradě, pokuta je vysoká, cca 350 dolarů.
Vypadá to, že si asi budeme muset přece jen udělat místní řidičák který spočívá ve složení písemných testů a posléze praktické jízdy. Údajně je to celkem těžké. Měly bychom si to udělat, pokud zde budeme déle než půl roku. Mě to přijde absurdní, protože nějdřív nás nechají půl roku řídit a pak najednou neumíme řídit? Největší sranda ovšem je, že na tu jízdu musíte dojet vlastním autem, v němž pak jízda probíhá.. Fakt absurdita... No aspoň se během té doby naučíme místní značky:-).
Lidi letos kupují v Kanadě méně organické zeleniny než v předchozích letech. Krize se projevuje všude a nejvíc se šetří na jídle.
Barbařina maminka (Oma) umí nejlepší štrůdl v okolí a její největší specialita je losos v listovém těstě (obojí můžeme potvrdit).
Nedaleko od Langley je pravděpodobně poslední autokino v BC. Je to takové to kino, kde přijedete autem a koukáte z auta. Zvuk se chytá na autorádiu.
Je tu levné oblečení a elektronika, ale drahé jídlo, pití a drogerie.
Nejlepší místo, kde nakupovat oblečení, je Thrifty Store. Je to zařízení armády spásy, něco na způsob Second Handu a ceny se pohybují kolem 5 dolar za kus.
Letos jsem snědla nejvíc ostružin ever. Ostružiny všude, na Ironwood Farm jsou celá pole, navíc jsou fakt obrovské. Na pláži v Comoxu byly úplné ostružinové záplavy...
sobota 29. srpna 2009
čtvrtek 13. srpna 2009
Na farmě aneb My Farm:-)
Tak jsme se přesunuly z Ruby Lake Resortu na Vancouver Island. Upřímně, týden v domě, který je zřejmě postaven na smetišti, anebo kolem něj smetiště vzniklo v průběhu věků, úplně stačil... Navíc bylo opravdu nepříjemné, že obyvatelé domu mužského pohlaví si v noci chodili ulevovat pod naše okno, i když na záchod to bylo blíž... Asi se jim nechtělo do té koupelny, v níž si udělali takový bordel:-). Zkrátka, už nám to tam tak trochu lezlo na nervy, tudíž jsme si našli velmi rychle místečko na farmičce na Vancouver Island a teď tady musím popsat, jak úžasné to tu je.
Farma se jmenuje Ironwood Farm a je to certifikované oganická farma, která se zaměřuje převážně na zeleninku všeho druhu. Majitelé jsou Barbara a Bryne, což je skvělý manželský pár, s nímž se člověk vážně nenudí. Barbara je původem Němka, která přišla do Kanady s rodinou po druhé světové válce. Bryne je Kanaďan a klidnějšího člověka jsem nepoznala. Největší terno ale tady je, alespoň nám to tak připadá a po chaotickém pobytu v Italském prostředí to velmi oceňujeme, je to tady hooodně organizované. Barbara se očividně vyžívá v psaní nejrůznějších vzkazů a upozornění na všechno možné, ale chápu to, vystřídá se tady hodně lidí, většinou je tady kolem 5 různých wwooferů a kdyby se každý choval tak, jako wwoofeři v Ruby Lake, tak za chvíli je tady smětiště taky.
Ale popořádku. Máme k dispozici dům pro wwoofery, kde jsou dva pokoje, kuchyň, koupelna a obývák. Domeček je to čistý, obklopen pěkným prostředím, jako např. ovocné stromy s mňamkovníma jabkama, ostružiny všude, kam se podíváš, moře přes silnici, za námi hornatá panoramata, no zkrátka krása. Pokojíček sdílíme s Martinou a Jennou, což je dívčina z Kanady, konkrétně z Winnipegu, která tady taky wwoofuje. V dalším pokoji je chlapík taky z Kanady, konkrétně z provincie Nova Scotia a poslední wwooferka je (překvapivě) taky z Kanady, přímo z Vancouver Island, která tady dělá něco jako praxi při studiu organického farmaření, nebo tak něco. Je tady už od května a spí ve stanu prřed domem, pod jabloní. Takže překvapivě jsme tady nakonec jediné cizinky.
Snídaně si vaříme sami v domečku, potraviny nám jsou pravidelně dodávány, obědy a večeře vaří Barbara a Bryne a musím říct, jsou to úžasná jídla. Vzhledem k tomu, že pěstují zeleninu, tak každé jídlo sestává mimo jiné z mnoha druhů zeleniny na různé způsoby, ale vzhledem k Barbařině původu, jídlo je trochu šmrncnuto německou kuchyní, protože nedaleko žije Barbařina matka, která ji asi vše naučila. Takže třeba dneska jsme měli k večeři klasické řízky v trojobalu, což tady není moc normální, ale bohužel vzhledem k tomu, že strouhanku dělají z toho ne moc super dobrého toustového chleba s mírně nasládlou příchutí, tak ty řízky prostě chutnaly divně :-). Ale babiččin štrůdl (Oma´s Apfel Strudel) byl vynikající:-).
Ironwood Farm je v místě zvaném Fanny Bay a je to na východním pobřeží Vancouver Island. Fanny Bay je jedno z mnoha malých městeček na pobřeží, no ono se tomu ani nedá říkat městečko, je to spí pár baráčků, kde jedinou možností nákupu je benzínka spojená s obchodem a liquour storem. Přijely jsme sem dvěma trajekty ze Sunshine Coast, protože od Ruby Lake to k prvnímu trajektu bylo asi 6 km, takže z Earl´s Grove jsme se přeplavily do Saltery Bay, posunuly jsme se do Powell River a přeplavily jsme se na Vancouver Island do přístavu Comox, kde jsme si udělaly prohlídku městečka, teda jedné ulice s pár obchody, které ale byly v neděli stejně zavřené:-), i když zmrzinárna byla otevřená, stejně jako antikvariát, který se líbil především mně, protože tam měli strašně moc knížek, strašně levných a já jsem si tam koupila paperbackové vydání Návratu krále, protože na obálce je fotka Aragorna z filmu a je vážně vyvedená:-). Knížka stála 4 dolary (cca 70 Kč), no nekup to:-). Co se týče trajektu, tak během plavby, jak jsem tak stála na palubě a koukala na okolní ostrůvky a kopce na nich, znovu jsem si připomněla, proč tohle všechno vlastně dělám, a že to rozhodně stojí za to...
Z Comoxu jsme už zamířily do Fanny Bay, což bylo asi 25 km na jih a přijely jsme právě k večeři, takže jsme si hned užily první skvělé jídlo z mnoha. Práce je zde příjemná, pro mě velmi, protože už není horko, kolem 17 stupňů, což já si docela užívám, občas dokonce sprchne, ale protože jsme si půjčily šmrncovní holínky, tak nám to nevadí. Vzhledem k organizovanosti celého místa je zde i pracovní doba organizovaná, což mě vyhovuje, protože člověk ví, na čem je a kdy bude mít volno. Takže pracujeme od 9 do 12, pak máme hodinu pauzu na oběd a pak ještě dvě hodinky od 13 do 15. Je to super, člověk má pak ještě celé odpoledne volno a vzhledem ke klidu a míru, který zde panuje, já si užívám každou minutu, kterou trávím na tak krásném místě.
Pracovní náplň je rozmanitá:-). Vzhledem k tomu, že majitelé se živí prodejem organické zeleniny na trzích, hodně času trávíme sklízením zeleniny. Poznala jsem několik druhů salátů, pěstuje se tady brokolice, fazole, kedlubny, ředkvičky, cukiny, patizony, dýně atd. atd... Taky jsme jeden den trhali jablka, mňam. Hodně času se také věnuje plevelení mezi zeleninou nebo čištění sklizených záhonů a sázení nových rostlinek na novou úrodu. Dneska jsme třeba dopoledne sklízeli žluté a zelené fazole, pěstujou se tady takové ty lusky, co se jí celé. Protože odpoledne pršelo, tak jsme seděli vevnitř ve skleníku (říkají tomu greenhouse a není to ze skla) a čistili jsme česnek... Je to prostě taková klidná práce, která mě docela těší, protože podle nmě stojí za to, někdo si pak tu zeleninu koupí a tak. V sobotu jedem s Martinou a Brynem na trh, kde budeme zeleninu prodávat, na to se dost těším, jsem zvědavá, jaké to bude.
Včera jsme se potkaly s Harveym. Harvey je kamarád Martinina kamaráda. Martinin kamarád, světoběžník to velký, potkal Harveyho údajně v Mexiku a stali se z nich přátelé. Proto Martinin kamarád dal Martině email na Harveyho, slovo dalo slovo a Harvey minulý týden napsal sms, že zrovna kotví v Comoxu, což je kousek odtud, a že se můžeme setkat... Zapomněla jsem zmínit, že Harvey žije na lodi, přesněji řečeno na jachtě a živí se potápěním a lovem jakýchsi mořských potvor, jejichž jméno jsem zapomněla. Takže včera jsme se sešli, zašli na procházku do lesa, mrknout se na místní lesní výstavku jednoho místního občana a pak jsme zaskočili na pivko do hospůdky... Byla to moje premiéra v tom, že řídím a tudíž nesmím pít:-), což jsem si uvědomila, až když jsem měla v sobě půlku piva a Martina na mě významně mrkala, co jakože dělám a ať si uvědomím, že další už nebude:-). To mě docela mrzelo, protože pivko bylo kupodivu dobré (místní a organické – takže i zdravé:-))... Ale jedno pivko je v pohodě, protože jak jsme se dozvěděly, tak tady člověk může něco málo vypít, i když řídí... něco málo je třeba jedno pivko... No dobře, Harvey řídil taky a dal si tři, Martina si dala tři jahodová Daiquiri, ale já, odpovědná řidička jsem pak pěkně abstinovala...
No a to je zatím vše z Vancouver Island... Brzy se zase ozveme. Jo a tady jsou nějaké fotky....
Farma se jmenuje Ironwood Farm a je to certifikované oganická farma, která se zaměřuje převážně na zeleninku všeho druhu. Majitelé jsou Barbara a Bryne, což je skvělý manželský pár, s nímž se člověk vážně nenudí. Barbara je původem Němka, která přišla do Kanady s rodinou po druhé světové válce. Bryne je Kanaďan a klidnějšího člověka jsem nepoznala. Největší terno ale tady je, alespoň nám to tak připadá a po chaotickém pobytu v Italském prostředí to velmi oceňujeme, je to tady hooodně organizované. Barbara se očividně vyžívá v psaní nejrůznějších vzkazů a upozornění na všechno možné, ale chápu to, vystřídá se tady hodně lidí, většinou je tady kolem 5 různých wwooferů a kdyby se každý choval tak, jako wwoofeři v Ruby Lake, tak za chvíli je tady smětiště taky.
Ale popořádku. Máme k dispozici dům pro wwoofery, kde jsou dva pokoje, kuchyň, koupelna a obývák. Domeček je to čistý, obklopen pěkným prostředím, jako např. ovocné stromy s mňamkovníma jabkama, ostružiny všude, kam se podíváš, moře přes silnici, za námi hornatá panoramata, no zkrátka krása. Pokojíček sdílíme s Martinou a Jennou, což je dívčina z Kanady, konkrétně z Winnipegu, která tady taky wwoofuje. V dalším pokoji je chlapík taky z Kanady, konkrétně z provincie Nova Scotia a poslední wwooferka je (překvapivě) taky z Kanady, přímo z Vancouver Island, která tady dělá něco jako praxi při studiu organického farmaření, nebo tak něco. Je tady už od května a spí ve stanu prřed domem, pod jabloní. Takže překvapivě jsme tady nakonec jediné cizinky.
Snídaně si vaříme sami v domečku, potraviny nám jsou pravidelně dodávány, obědy a večeře vaří Barbara a Bryne a musím říct, jsou to úžasná jídla. Vzhledem k tomu, že pěstují zeleninu, tak každé jídlo sestává mimo jiné z mnoha druhů zeleniny na různé způsoby, ale vzhledem k Barbařině původu, jídlo je trochu šmrncnuto německou kuchyní, protože nedaleko žije Barbařina matka, která ji asi vše naučila. Takže třeba dneska jsme měli k večeři klasické řízky v trojobalu, což tady není moc normální, ale bohužel vzhledem k tomu, že strouhanku dělají z toho ne moc super dobrého toustového chleba s mírně nasládlou příchutí, tak ty řízky prostě chutnaly divně :-). Ale babiččin štrůdl (Oma´s Apfel Strudel) byl vynikající:-).
Ironwood Farm je v místě zvaném Fanny Bay a je to na východním pobřeží Vancouver Island. Fanny Bay je jedno z mnoha malých městeček na pobřeží, no ono se tomu ani nedá říkat městečko, je to spí pár baráčků, kde jedinou možností nákupu je benzínka spojená s obchodem a liquour storem. Přijely jsme sem dvěma trajekty ze Sunshine Coast, protože od Ruby Lake to k prvnímu trajektu bylo asi 6 km, takže z Earl´s Grove jsme se přeplavily do Saltery Bay, posunuly jsme se do Powell River a přeplavily jsme se na Vancouver Island do přístavu Comox, kde jsme si udělaly prohlídku městečka, teda jedné ulice s pár obchody, které ale byly v neděli stejně zavřené:-), i když zmrzinárna byla otevřená, stejně jako antikvariát, který se líbil především mně, protože tam měli strašně moc knížek, strašně levných a já jsem si tam koupila paperbackové vydání Návratu krále, protože na obálce je fotka Aragorna z filmu a je vážně vyvedená:-). Knížka stála 4 dolary (cca 70 Kč), no nekup to:-). Co se týče trajektu, tak během plavby, jak jsem tak stála na palubě a koukala na okolní ostrůvky a kopce na nich, znovu jsem si připomněla, proč tohle všechno vlastně dělám, a že to rozhodně stojí za to...
Z Comoxu jsme už zamířily do Fanny Bay, což bylo asi 25 km na jih a přijely jsme právě k večeři, takže jsme si hned užily první skvělé jídlo z mnoha. Práce je zde příjemná, pro mě velmi, protože už není horko, kolem 17 stupňů, což já si docela užívám, občas dokonce sprchne, ale protože jsme si půjčily šmrncovní holínky, tak nám to nevadí. Vzhledem k organizovanosti celého místa je zde i pracovní doba organizovaná, což mě vyhovuje, protože člověk ví, na čem je a kdy bude mít volno. Takže pracujeme od 9 do 12, pak máme hodinu pauzu na oběd a pak ještě dvě hodinky od 13 do 15. Je to super, člověk má pak ještě celé odpoledne volno a vzhledem ke klidu a míru, který zde panuje, já si užívám každou minutu, kterou trávím na tak krásném místě.
Pracovní náplň je rozmanitá:-). Vzhledem k tomu, že majitelé se živí prodejem organické zeleniny na trzích, hodně času trávíme sklízením zeleniny. Poznala jsem několik druhů salátů, pěstuje se tady brokolice, fazole, kedlubny, ředkvičky, cukiny, patizony, dýně atd. atd... Taky jsme jeden den trhali jablka, mňam. Hodně času se také věnuje plevelení mezi zeleninou nebo čištění sklizených záhonů a sázení nových rostlinek na novou úrodu. Dneska jsme třeba dopoledne sklízeli žluté a zelené fazole, pěstujou se tady takové ty lusky, co se jí celé. Protože odpoledne pršelo, tak jsme seděli vevnitř ve skleníku (říkají tomu greenhouse a není to ze skla) a čistili jsme česnek... Je to prostě taková klidná práce, která mě docela těší, protože podle nmě stojí za to, někdo si pak tu zeleninu koupí a tak. V sobotu jedem s Martinou a Brynem na trh, kde budeme zeleninu prodávat, na to se dost těším, jsem zvědavá, jaké to bude.
Včera jsme se potkaly s Harveym. Harvey je kamarád Martinina kamaráda. Martinin kamarád, světoběžník to velký, potkal Harveyho údajně v Mexiku a stali se z nich přátelé. Proto Martinin kamarád dal Martině email na Harveyho, slovo dalo slovo a Harvey minulý týden napsal sms, že zrovna kotví v Comoxu, což je kousek odtud, a že se můžeme setkat... Zapomněla jsem zmínit, že Harvey žije na lodi, přesněji řečeno na jachtě a živí se potápěním a lovem jakýchsi mořských potvor, jejichž jméno jsem zapomněla. Takže včera jsme se sešli, zašli na procházku do lesa, mrknout se na místní lesní výstavku jednoho místního občana a pak jsme zaskočili na pivko do hospůdky... Byla to moje premiéra v tom, že řídím a tudíž nesmím pít:-), což jsem si uvědomila, až když jsem měla v sobě půlku piva a Martina na mě významně mrkala, co jakože dělám a ať si uvědomím, že další už nebude:-). To mě docela mrzelo, protože pivko bylo kupodivu dobré (místní a organické – takže i zdravé:-))... Ale jedno pivko je v pohodě, protože jak jsme se dozvěděly, tak tady člověk může něco málo vypít, i když řídí... něco málo je třeba jedno pivko... No dobře, Harvey řídil taky a dal si tři, Martina si dala tři jahodová Daiquiri, ale já, odpovědná řidička jsem pak pěkně abstinovala...
No a to je zatím vše z Vancouver Island... Brzy se zase ozveme. Jo a tady jsou nějaké fotky....
středa 5. srpna 2009
Z Hope do Ruby Lake
Po delší době jsme opět zde! Mnoho se toho událo od doby posledního zápisu.... Věc se má tak, že z farmy, kde jsme se staraly o koně, v Langley, jsme odjely předčasně, a to ve čtvrtek, původně jsme měly zůstat do neděle. Důvod? Bylo tam prostě strašný horko a nikde možnost se jakkoliv osvěžit a taky na farmě bylo wwooferů dost, takže po domluvě jsme odjely ve čtvrtek a protože jsme měly 4 dny volno, zajely jsme ke Grahamovi do Hope, neboť nás srdečně zval... No a my jsme srdečně chtěly, protože řeka a Graham a Keeper a barbecue na verandě a vůbec...
Proto jsme se ve čtvrtek vydaly zpět do Hope na návštěvu, je to jen cca 140 km, což je v Kanadě u sousedů, a tam jsme si užily konec týdne. Navštívily jsme známá místa (zmrzlinárna, korálkárna, Blue Moose atd.) a dokonce jsme si udělaly výlet, kam nás vzala Sue a Benoit z vedlejšího retreatu. To bylo tak. V sobotu Graham očekával nového wwoofera Mathiase z Německa, který přijel ráno a všichni jsme ho jeli vyzvednout do Hope k autobusu. Chudák s námi hned musel zapadnout k Modrýmu Sobovi na kafe a buchtičku, posléze Martina dostala kulturně chtivou náladu, takže jsme navštívili místní galerii, což bylo moc pěkné, obrázky, fotky a další místní umění... Graham se po cestě ptal Mathiase, zda už viděl film Rambo, tak jsme ho ale poprosily, aby se na něj podívali, až odjedeme, že už bychom to asi podruhé nezvládly:-))).
K výletu – Pět minut poté, co jsme dovezli Mathiase domů, se zjevila ve dveřích Sue a že jedou na výlet a zda chceme jet taky a my že jo, Mathias taky že jo, takže jsme se sebrali a jeli.... do Hell´s Gate, což je asi hodinu cesty od Hope a je to takový kaňon na Fraser River, který je pověstný tím, že v něm jsou vybudovány kanály sloužící lososům v době jejich putování na sever, aby překonali velké peřeje (plavou totiž proti proudu:-)). Výlet se vydařil výborně, na zpáteční cestě jsme hupsli do jezera Lake of the Woods nedaleko Hope a to bylo fakt nádherné koupání, průzračná voda, kopečky a lesy kolem... balada. Tady jsou nějaké fotky...
Bohužel v neděli jsme musely odjet do dalšího našeho wwoofingového stanoviště a neboť nás čekal celý den cesty, tak jsme musely vyjet už zrána, abychom to stihly. Srdceryvné bylo loučení s Grahamem, neboť jsme mu očividně přirostly k srdci a on nám téže, méně srdceryvné bylo samozřejmě loučení s Mathiasem, jehož jsme znaly teprve necelý den:-), ale sympaťák to byl, klučina, z Bonnu a studuje fyziku... používal Mac, to mě překvapilo, ale prý je to v Německu normální.
Cesta do Ruby Lake vedla přes Modrého Soba, samozřejmě, protože náš držák na kafe v autě přece nemůže zahálet, a hurá do Vancouveru, přesněji řečeno do Horseshoe Bay na trajekt, jež vede do Langdale, odkud se dostaneme k jezeru Ruby Lake, kde je Ruby Lake Resort, v němž máme strávit další dva týdny. Je to v oblasti Sunshine Coast.
Teď už jsme v Ruby Lake několik dní a pocity jsou mírně rozpačité, někdy až mírně negativní. Místo je to pěkné, ale nám do oka nepadlo ubytování, není se co divit, je to celkem hnusnej barák, kde bydlí kluci, co jsou docela prasátka a celkový dojem není zrovna pozitivní (co si budem vykládat, v domě i kolem něj je bordel jako v tanku, ale co je zajímavý, očividně to vadí asi jenom nám..). Jo a bydlí tady s námi kanadský kuchař Simon, který dost kouří, ale rozhodně ne cigarety nebo tabák:-).. Pravděpodobně se budeme moct v pátek přesunout do jiného domu, kde bydlí další wwoofeři, protože ten je mnohem hezčí a na hezčím místě. V Ruby Lake je asi 10 wwooferů a děláme různé práce. Ruby Lake resort vlastní rodinka Italů, kteří sem kdysi emigrovali, a mají tady motel, restauraci, nějaké chatky, stany apod. Docela pěkné to tu mají, ale s povahou sobě vlastní to tady řídí, chaoticky věci organizují a údolím se nese jadrná italština, jak na sebe pokřikují do vysílaček nebo rovnou osobně. Rozhodně zde nepanuje moc rodinná atmosféra mezi wwoofery a Italy, tady jsme opravdu levná pracovní síla...
Zatím jsme dělaly jen lehký housekeeping, což spočívá v uklízení pronajatých pokojů a stanů, ale jen vypomáháme holkám, co zde jsou za to placené. Stany jsou výborné, typu Safari a jsou v nich super postele:-)))... Naštěstí práce není moc, dodržují tady 5 hodin denně a pak máme volno, což je docela fajn. Přesto přemýšlíme, že si pobyt zde zkrátíme, protože nemáme pocit, že bychom zde až tak byly potřeba a chybí nám rodinná atmosféra těch druhých dvou míst, kde jsme byly...Naštěstí nám vaří celkem dobrá italská jídla, což je pozitivní jak pro naše zdraví tak pro naši štíhlou linii:-).
Naše další kroky, to už víme celkem jistě, povedou na Vancouver Island, neboť jsme co by kamenem dohodil, jen dva trajekty a jsme tam...
A na závěr... dneska konečně nebylo takový vedro!!! Tedy v posledních dnech se trošičku ochladilo, ale dneska to bylo úplně super. A koupání v jezeře je taky super, je tak čisté, že je vidět na dno a je poměrně dost teplé.
Jo a pár postřehů:
Pořídily jsme si SIM kartu s kanadským číslem. No a docela dost ujetej systém, protože tady se platí za odchozí i příhozí hovory a dokonce i za příchozí smsky. Takže nám hned první den, co jsme měli novou SIM došla SMS „Happy Birthday, Watson“, za niž jsme zaplatily 15 centů, ale očividně nebyla určena nám:-)... Překonaly jsme chuť odepsat „Thank you, Sherlock“, páč zase tak vtipný to nebylo a stálo by nás to dalších 15 centů...
K řízení: minule jsem zapomněla dodat, že tady si nehrajou na hlavní silnice, takže prostě jedeš dokud tě nezastaví stopka nebo semafor a nemusíš dávat žádnou přednost.... Jo a několikrát jsme dost váhaly na křižovatce, páč jsme se poctivě snažily uplatnit pravidlo pravé ruky... Ale tady to neplatí, vážení.... Tady totiž platí, že kdo dřív přijede, ten dřív odjede... Tak nám to vysvětlil Graham... Takže prostě vážně, když na křižovatku přijedu první a vzápětí někdo další, komu bych dle mě měla dát předost, tak neeee, můžu klidně jet... Dobrý co?
Tož to je ode mě vše, jdu si dát další Bacardi Breezer s příchutí růžového grepu, páč jsem na nich docela ujela...:-).
Zdraví Katka
Proto jsme se ve čtvrtek vydaly zpět do Hope na návštěvu, je to jen cca 140 km, což je v Kanadě u sousedů, a tam jsme si užily konec týdne. Navštívily jsme známá místa (zmrzlinárna, korálkárna, Blue Moose atd.) a dokonce jsme si udělaly výlet, kam nás vzala Sue a Benoit z vedlejšího retreatu. To bylo tak. V sobotu Graham očekával nového wwoofera Mathiase z Německa, který přijel ráno a všichni jsme ho jeli vyzvednout do Hope k autobusu. Chudák s námi hned musel zapadnout k Modrýmu Sobovi na kafe a buchtičku, posléze Martina dostala kulturně chtivou náladu, takže jsme navštívili místní galerii, což bylo moc pěkné, obrázky, fotky a další místní umění... Graham se po cestě ptal Mathiase, zda už viděl film Rambo, tak jsme ho ale poprosily, aby se na něj podívali, až odjedeme, že už bychom to asi podruhé nezvládly:-))).
K výletu – Pět minut poté, co jsme dovezli Mathiase domů, se zjevila ve dveřích Sue a že jedou na výlet a zda chceme jet taky a my že jo, Mathias taky že jo, takže jsme se sebrali a jeli.... do Hell´s Gate, což je asi hodinu cesty od Hope a je to takový kaňon na Fraser River, který je pověstný tím, že v něm jsou vybudovány kanály sloužící lososům v době jejich putování na sever, aby překonali velké peřeje (plavou totiž proti proudu:-)). Výlet se vydařil výborně, na zpáteční cestě jsme hupsli do jezera Lake of the Woods nedaleko Hope a to bylo fakt nádherné koupání, průzračná voda, kopečky a lesy kolem... balada. Tady jsou nějaké fotky...
Bohužel v neděli jsme musely odjet do dalšího našeho wwoofingového stanoviště a neboť nás čekal celý den cesty, tak jsme musely vyjet už zrána, abychom to stihly. Srdceryvné bylo loučení s Grahamem, neboť jsme mu očividně přirostly k srdci a on nám téže, méně srdceryvné bylo samozřejmě loučení s Mathiasem, jehož jsme znaly teprve necelý den:-), ale sympaťák to byl, klučina, z Bonnu a studuje fyziku... používal Mac, to mě překvapilo, ale prý je to v Německu normální.
Cesta do Ruby Lake vedla přes Modrého Soba, samozřejmě, protože náš držák na kafe v autě přece nemůže zahálet, a hurá do Vancouveru, přesněji řečeno do Horseshoe Bay na trajekt, jež vede do Langdale, odkud se dostaneme k jezeru Ruby Lake, kde je Ruby Lake Resort, v němž máme strávit další dva týdny. Je to v oblasti Sunshine Coast.
Teď už jsme v Ruby Lake několik dní a pocity jsou mírně rozpačité, někdy až mírně negativní. Místo je to pěkné, ale nám do oka nepadlo ubytování, není se co divit, je to celkem hnusnej barák, kde bydlí kluci, co jsou docela prasátka a celkový dojem není zrovna pozitivní (co si budem vykládat, v domě i kolem něj je bordel jako v tanku, ale co je zajímavý, očividně to vadí asi jenom nám..). Jo a bydlí tady s námi kanadský kuchař Simon, který dost kouří, ale rozhodně ne cigarety nebo tabák:-).. Pravděpodobně se budeme moct v pátek přesunout do jiného domu, kde bydlí další wwoofeři, protože ten je mnohem hezčí a na hezčím místě. V Ruby Lake je asi 10 wwooferů a děláme různé práce. Ruby Lake resort vlastní rodinka Italů, kteří sem kdysi emigrovali, a mají tady motel, restauraci, nějaké chatky, stany apod. Docela pěkné to tu mají, ale s povahou sobě vlastní to tady řídí, chaoticky věci organizují a údolím se nese jadrná italština, jak na sebe pokřikují do vysílaček nebo rovnou osobně. Rozhodně zde nepanuje moc rodinná atmosféra mezi wwoofery a Italy, tady jsme opravdu levná pracovní síla...
Zatím jsme dělaly jen lehký housekeeping, což spočívá v uklízení pronajatých pokojů a stanů, ale jen vypomáháme holkám, co zde jsou za to placené. Stany jsou výborné, typu Safari a jsou v nich super postele:-)))... Naštěstí práce není moc, dodržují tady 5 hodin denně a pak máme volno, což je docela fajn. Přesto přemýšlíme, že si pobyt zde zkrátíme, protože nemáme pocit, že bychom zde až tak byly potřeba a chybí nám rodinná atmosféra těch druhých dvou míst, kde jsme byly...Naštěstí nám vaří celkem dobrá italská jídla, což je pozitivní jak pro naše zdraví tak pro naši štíhlou linii:-).
Naše další kroky, to už víme celkem jistě, povedou na Vancouver Island, neboť jsme co by kamenem dohodil, jen dva trajekty a jsme tam...
A na závěr... dneska konečně nebylo takový vedro!!! Tedy v posledních dnech se trošičku ochladilo, ale dneska to bylo úplně super. A koupání v jezeře je taky super, je tak čisté, že je vidět na dno a je poměrně dost teplé.
Jo a pár postřehů:
Pořídily jsme si SIM kartu s kanadským číslem. No a docela dost ujetej systém, protože tady se platí za odchozí i příhozí hovory a dokonce i za příchozí smsky. Takže nám hned první den, co jsme měli novou SIM došla SMS „Happy Birthday, Watson“, za niž jsme zaplatily 15 centů, ale očividně nebyla určena nám:-)... Překonaly jsme chuť odepsat „Thank you, Sherlock“, páč zase tak vtipný to nebylo a stálo by nás to dalších 15 centů...
K řízení: minule jsem zapomněla dodat, že tady si nehrajou na hlavní silnice, takže prostě jedeš dokud tě nezastaví stopka nebo semafor a nemusíš dávat žádnou přednost.... Jo a několikrát jsme dost váhaly na křižovatce, páč jsme se poctivě snažily uplatnit pravidlo pravé ruky... Ale tady to neplatí, vážení.... Tady totiž platí, že kdo dřív přijede, ten dřív odjede... Tak nám to vysvětlil Graham... Takže prostě vážně, když na křižovatku přijedu první a vzápětí někdo další, komu bych dle mě měla dát předost, tak neeee, můžu klidně jet... Dobrý co?
Tož to je ode mě vše, jdu si dát další Bacardi Breezer s příchutí růžového grepu, páč jsem na nich docela ujela...:-).
Zdraví Katka
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
