Z Hope do Ruby Lake

Po delší době jsme opět zde! Mnoho se toho událo od doby posledního zápisu.... Věc se má tak, že z farmy, kde jsme se staraly o koně, v Langley, jsme odjely předčasně, a to ve čtvrtek, původně jsme měly zůstat do neděle. Důvod? Bylo tam prostě strašný horko a nikde možnost se jakkoliv osvěžit a taky na farmě bylo wwooferů dost, takže po domluvě jsme odjely ve čtvrtek a protože jsme měly 4 dny volno, zajely jsme ke Grahamovi do Hope, neboť nás srdečně zval... No a my jsme srdečně chtěly, protože řeka a Graham a Keeper a barbecue na verandě a vůbec...

Proto jsme se ve čtvrtek vydaly zpět do Hope na návštěvu, je to jen cca 140 km, což je v Kanadě u sousedů, a tam jsme si užily konec týdne. Navštívily jsme známá místa (zmrzlinárna, korálkárna, Blue Moose atd.) a dokonce jsme si udělaly výlet, kam nás vzala Sue a Benoit z vedlejšího retreatu. To bylo tak. V sobotu Graham očekával nového wwoofera Mathiase z Německa, který přijel ráno a všichni jsme ho jeli vyzvednout do Hope k autobusu. Chudák s námi hned musel zapadnout k Modrýmu Sobovi na kafe a buchtičku, posléze Martina dostala kulturně chtivou náladu, takže jsme navštívili místní galerii, což bylo moc pěkné, obrázky, fotky a další místní umění... Graham se po cestě ptal Mathiase, zda už viděl film Rambo, tak jsme ho ale poprosily, aby se na něj podívali, až odjedeme, že už bychom to asi podruhé nezvládly:-))).

K výletu – Pět minut poté, co jsme dovezli Mathiase domů, se zjevila ve dveřích Sue a že jedou na výlet a zda chceme jet taky a my že jo, Mathias taky že jo, takže jsme se sebrali a jeli.... do Hell´s Gate, což je asi hodinu cesty od Hope a je to takový kaňon na Fraser River, který je pověstný tím, že v něm jsou vybudovány kanály sloužící lososům v době jejich putování na sever, aby překonali velké peřeje (plavou totiž proti proudu:-)). Výlet se vydařil výborně, na zpáteční cestě jsme hupsli do jezera Lake of the Woods nedaleko Hope a to bylo fakt nádherné koupání, průzračná voda, kopečky a lesy kolem... balada. Tady jsou nějaké fotky...

Bohužel v neděli jsme musely odjet do dalšího našeho wwoofingového stanoviště a neboť nás čekal celý den cesty, tak jsme musely vyjet už zrána, abychom to stihly. Srdceryvné bylo loučení s Grahamem, neboť jsme mu očividně přirostly k srdci a on nám téže, méně srdceryvné bylo samozřejmě loučení s Mathiasem, jehož jsme znaly teprve necelý den:-), ale sympaťák to byl, klučina, z Bonnu a studuje fyziku... používal Mac, to mě překvapilo, ale prý je to v Německu normální.

Cesta do Ruby Lake vedla přes Modrého Soba, samozřejmě, protože náš držák na kafe v autě přece nemůže zahálet, a hurá do Vancouveru, přesněji řečeno do Horseshoe Bay na trajekt, jež vede do Langdale, odkud se dostaneme k jezeru Ruby Lake, kde je Ruby Lake Resort, v němž máme strávit další dva týdny. Je to v oblasti Sunshine Coast.

Teď už jsme v Ruby Lake několik dní a pocity jsou mírně rozpačité, někdy až mírně negativní. Místo je to pěkné, ale nám do oka nepadlo ubytování, není se co divit, je to celkem hnusnej barák, kde bydlí kluci, co jsou docela prasátka a celkový dojem není zrovna pozitivní (co si budem vykládat, v domě i kolem něj je bordel jako v tanku, ale co je zajímavý, očividně to vadí asi jenom nám..). Jo a bydlí tady s námi kanadský kuchař Simon, který dost kouří, ale rozhodně ne cigarety nebo tabák:-).. Pravděpodobně se budeme moct v pátek přesunout do jiného domu, kde bydlí další wwoofeři, protože ten je mnohem hezčí a na hezčím místě. V Ruby Lake je asi 10 wwooferů a děláme různé práce. Ruby Lake resort vlastní rodinka Italů, kteří sem kdysi emigrovali, a mají tady motel, restauraci, nějaké chatky, stany apod. Docela pěkné to tu mají, ale s povahou sobě vlastní to tady řídí, chaoticky věci organizují a údolím se nese jadrná italština, jak na sebe pokřikují do vysílaček nebo rovnou osobně. Rozhodně zde nepanuje moc rodinná atmosféra mezi wwoofery a Italy, tady jsme opravdu levná pracovní síla...

Zatím jsme dělaly jen lehký housekeeping, což spočívá v uklízení pronajatých pokojů a stanů, ale jen vypomáháme holkám, co zde jsou za to placené. Stany jsou výborné, typu Safari a jsou v nich super postele:-)))... Naštěstí práce není moc, dodržují tady 5 hodin denně a pak máme volno, což je docela fajn. Přesto přemýšlíme, že si pobyt zde zkrátíme, protože nemáme pocit, že bychom zde až tak byly potřeba a chybí nám rodinná atmosféra těch druhých dvou míst, kde jsme byly...Naštěstí nám vaří celkem dobrá italská jídla, což je pozitivní jak pro naše zdraví tak pro naši štíhlou linii:-).

Naše další kroky, to už víme celkem jistě, povedou na Vancouver Island, neboť jsme co by kamenem dohodil, jen dva trajekty a jsme tam...

A na závěr... dneska konečně nebylo takový vedro!!! Tedy v posledních dnech se trošičku ochladilo, ale dneska to bylo úplně super. A koupání v jezeře je taky super, je tak čisté, že je vidět na dno a je poměrně dost teplé.

Jo a pár postřehů:

Pořídily jsme si SIM kartu s kanadským číslem. No a docela dost ujetej systém, protože tady se platí za odchozí i příhozí hovory a dokonce i za příchozí smsky. Takže nám hned první den, co jsme měli novou SIM došla SMS „Happy Birthday, Watson“, za niž jsme zaplatily 15 centů, ale očividně nebyla určena nám:-)... Překonaly jsme chuť odepsat „Thank you, Sherlock“, páč zase tak vtipný to nebylo a stálo by nás to dalších 15 centů...

K řízení: minule jsem zapomněla dodat, že tady si nehrajou na hlavní silnice, takže prostě jedeš dokud tě nezastaví stopka nebo semafor a nemusíš dávat žádnou přednost.... Jo a několikrát jsme dost váhaly na křižovatce, páč jsme se poctivě snažily uplatnit pravidlo pravé ruky... Ale tady to neplatí, vážení.... Tady totiž platí, že kdo dřív přijede, ten dřív odjede... Tak nám to vysvětlil Graham... Takže prostě vážně, když na křižovatku přijedu první a vzápětí někdo další, komu bych dle mě měla dát předost, tak neeee, můžu klidně jet... Dobrý co?

Tož to je ode mě vše, jdu si dát další Bacardi Breezer s příchutí růžového grepu, páč jsem na nich docela ujela...:-).

Zdraví Katka