Změna je život

Koukám, že už je to pár týdnů od posledního blogu... No prostě nebyl čas, měly jsme spoustu práce:-) a zážitků, ale nakonec jsem zase zde s novými informacemi o našem pobytu. Co nového? Docela hodně, protože zcela neplánovaně jsme se ocitly včera zpět v Langley, na koňské farmě, kde jsme byly předtím, než jsme jely do Ruby Lake Resortu.

Na Ironwood Farm se nám hodně líbilo, dle mého názoru zatím nejlepší wwoofingové místo, když nepočítám Grahama, což už nepovažujeme za wwoofingové místo, ale za přítele, kam se jezdí na návštěvu:-). Druhý týden na farmě byl vynikající, neboť sestava wwooferů byla skvělá. Kromě nás dvou byl s námi Bruce z Nova Scotia, jak jsem o něm psala minule a přibyla Melanie z Německa, kterou jsme si oblíbily, byla s ní zábava, svělý smysl pro humor, prostě super. Kromě práce na farmě jsme si užily i zábavu, oblíbená činnost byla dát si pivo a mít večírek a hrát vykutálené hry:-). A navíc jsme s Martinou byly za hvězdy, páč jsme s naším autem mohli kdykoliv zajet pro pivko do 7 km vzdáleného Liquor Storu na benzínku... (Benzínka je navíc spojená s obchodem, videopůjčovnou, občerstvením, kavárnou, poštou a je to centrum místních malých městeček:-)) Jeden večer jsme si udělali i černou hodinku, vlastně několik hodinek, protože byla bouřka a vypli proud, tudíž jsme si při svíčce dávali Plzeň, Coronu, Beck a další značky jednu za druhou. S Brucem jsme se vypravili na výlet k nedalekým vodopádkům, kde jsme se vykoupali v mrazivé vodě (mysleli jsme, že nám zamrzne krev v žilách:-)). Byla jsem na dvou trzích, prodávat zeleninu, takže je ze mě i trhovkyně, byla to dost zábava a mám docela slušnou slovní zásobu týkající se zeleniny, zahradničení a farmaření:-). Jeden den jsme byly na výletě na Mount Washington, což je nedaleké horské středisko s mnoha výletními trasami, byla to nádhera.

Vzhledem k tomu, že jsme v sobotu a neděli měly s Martinou volno a pak jsme měly odjíždět, tak jsme si udělaly výlet do Strathcona Provincial Park, kde jsme kempovaly dvě noci. Jela s námi Melanie, neboť měla též volno a byla to super dámská jízda s kvalitním stanem z Wall Martu. To bylo tak. Nemáme stan, tak že si ho koupíme. Vzhledem k tomu, že ho ale asi moc nevyužijeme, tož jsme si řekly, že si kopíme levný stan. Zaběhly jsme do Wall Martu a koupily stan za 39 dolarů. Ujistily jsme se, že do 90 dnů ho můžeme vrátit... A jely jsme. Stan byl pěkný, oranžový, ale nepostavitelný. Kolíčky na udržení stanu v zemi byly asi 2 cm dlouhé, takže po hodině snažení jsme stan zatížily kameny zevnitř, aby stál a po dvou dnec jsme ho pak vrázily do Wall Martu. To mě fascinuje, tady můžete zboží vrátit, aniž byste cokoliv vysvětlovali a oni Vám vrátí peníze. Takže jsme si užily stan a docela špinavý jsme ho přinesly zpět a dostaly jsme zpět peníze. Super, ne?

Strathcona Provincial Park je kopcovitá krajina uprostřed Vancouver Islandu a je to vážně nádhera. Projížděly jsme autem po malé silnici kolem jezera, nikde nikdo. To je taky věc ohledně Kanady. Je tak velká, že kamkoliv jedete, jste tam sami. Takže silnice kolem jezera byla téměř prázdná. Podle mapy jsme věděly, že cestou potkáme Information Hut, což se nakonec ukázalo být malá budka, v níž dobrovolničil srašně milý chlapík, který nám nejenže popsal všechny turistické trasy, které můžeme projít, ale půjčil nám i knihu, která nám potom pomohla vybrat, kam vlastně půjdeme. Na celodenní výlet jsme zvolily trasu k jezeru, z níž se nakonec vyklubala klikatá pěšinka lesem do kopce, ale odměna na vrcholu stála za to. Naprosto křišťálově čisté jezero uprostřed lesa, kde nebyl nikdo, jen my a kvanta borůvek všude kolem. Na cestě zpět jsme potkaly 5 lidí.

Bohužel jsme si neuvědomily, že to není jak v ČR, kempy plné, kiosek, hospůdka, pivo apod., takže jsme se špatně vybavily a nekoupily žádné pivo a nic, tudíž večery v kempu se nesly v duchu sledování filmu na notebooku a posléze spánek, páč jsme neměly co jiného dělat, táborák jsme si rozdělat nemohly (viz později). Nejbližsí ochod s alkoholem byl ve městě Campbell River, vzdáleném cca 50 km:-) a v kempu samozřejmě nebylo nic, jen krásná příroda a suché záchodky, ale bylo to přece dobrodružství v divočině, takže co bychom chtěly, že? Po cestě zpět jsme obdivovaly jezero Buttle Lake a mlhu nad ním, ale potom jsme potkaly nějaké turisty a z mlhy se vyklubal velký požár lesa... :-(.

Po návratu z výletu jsme si v emailu na zahradě v Ironwood Farm přečetly vzkaz od lidí z McBride, kam jsme měly jet na září, že mají bohužel plno a můžou nás ubytovat jen na 10 dní. Vzhledem k tomu, že McBride je asi 1000 km daleko, rozhodly jsme se tam na tak krátkou dobu nejet a kompletně jsme překopaly naše plány. Vzhledem k tomu, že na Vancouver Island a na farmě Ironwood se nám strašně líbí, poptaly jsme se, kdy nejdřív mají volno pro dva wwoofery. Volno je až od 13. září, takže nám vzniklo okno skoro 3 týdny, kdy jsme neměly nic domluveného. Vzhledem k tomu, že ubytování je tady strašně drahé, využily jsme starých známostí a tak se stalo, že jsme se nyní ocitly opět na farmě s koňmi, kde jsme byly už předtím a poté na pár dní opět do Hope, to nesmíme vynechat, protože to je naše oblíbená destinace. No a na farmičku na Vancouver Island se vracíme 13. září a zůstaneme pravděpodobně měsíc... Hurá.

Okno jsme tedy skoro zaplácly, tudíž jsme měly 3 volné dny... Ale jakoby nám štěstí hrálo do karet, v den našeho odjezdu z farmy se ozval Harvey, kamarád s lodí, že má volný večer a zda nechceme přijet. Sice jsme byly už na cestě na druhou sttranu, ale s vyhlídkou příslibu dobré společnosti na lodi jsme otočily auto a uháněly do Comoxu, kde Harvey kotví. Navíc, Harvey je fajn chlapík a vypadalo to, že by to mohl být super večírek. A taky že byl.... po 10 pivech, 2 lahvích vína a půlce lahve Tequily jsme se ve 3 ráno uložili do kajutek, ale stálo to za to. Na takovéto lodi jsem nikdy předtím nespala, takže opět nová zkušenost.

Po tomto vyčerpávajícím večírku jsme jely 270 km do Victorie, což je město na jižním konci ostrova a zároveň hlavní město Britské Kolumbie, které se celé nese v duchu Anglie a je to zřejmě nejevropštěji vypadající město v BC. Ubytovaly jsme se v hostelu a padly za vlast, neboť jsme neměly sil na nějakou prohlídku města.

Řeknu vám, po dvou měsících jsme se ocitly ve velkém městě a už po 5 minutách jsme to svorně nenáviděly. Ačkoliv je to město docela hezké, po noci strávené na hlavní třídě s plným provozem pod okny po celou noc jsme se shodly, že město prostě není naším osudem. Jaká to změna po všech těch farmičkách u řeky, jezera, moře, mezi kopečky a lesy... Druhý den jsme si daly povinnou prohlídku cca 2 hodiny a alou pryč... Trajektem do Vancouveru... (no, to jsme si moc nepomohly.-)).

No a tady nám štěstí nahrálo do karet podruhé. Potřebovaly jsme přespat někde ve Vancouveru, neboť na farmě v Langley nás očekávali až další den. Shodou okolností jsme již nějakou dobu v emailovém kontaktu se dvěma dalšími děvčaty z ČR, která bydlí ve Vancouveru. Napsaly nám, že se můžeme kdykoliv stavit a přenocovat, a protože se zdály být super, zavolaly jsme a ejhle, nocleh je na světě. A super opravdu byly. Pokecaly jsme, zavzpomínaly na ČR a vyměnily zážitky. Moc příjemný pobyt. Holky na tom jsou poněkud jinak než my, jedna má už práci ve Vancouveru, druhá si dělá řidičák na kamion, aby mohla též pracovat, našly si byt ve Vancouveru a tak.

No a teď jsme v Langley a opět kydáme koňský hnůj, což je (opravdu) naše oblíbená činnost. Hned po příjezdu jsme jely na knižní trh do Abbotsfordu, kde byly tisíce a tisíce knih za cenu od 25 centů do 2 dolarů. A nebyly to žádné staré nebo špatné knihy. Největší trháky, klasika, prostě všechno. Za 9 dolarů mám čtení prevděpodobně na celý rok:-).

Kanadské postřehy:

Letos je po dlouhé době opravdu nejteplejší léto, způsobuje to hodně požárů a v celé Britské Kolumbii bylo a je letos na 700 požárů. Proto je v celém státě přísný zákaz rozdělávat otevřený oheň, kterému se tady říká Campfire Ban. Oheň si nesmí nikdo rozdělat ani na vlastní zahradě, pokuta je vysoká, cca 350 dolarů.

Vypadá to, že si asi budeme muset přece jen udělat místní řidičák který spočívá ve složení písemných testů a posléze praktické jízdy. Údajně je to celkem těžké. Měly bychom si to udělat, pokud zde budeme déle než půl roku. Mě to přijde absurdní, protože nějdřív nás nechají půl roku řídit a pak najednou neumíme řídit? Největší sranda ovšem je, že na tu jízdu musíte dojet vlastním autem, v němž pak jízda probíhá.. Fakt absurdita... No aspoň se během té doby naučíme místní značky:-).

Lidi letos kupují v Kanadě méně organické zeleniny než v předchozích letech. Krize se projevuje všude a nejvíc se šetří na jídle.

Barbařina maminka (Oma) umí nejlepší štrůdl v okolí a její největší specialita je losos v listovém těstě (obojí můžeme potvrdit).

Nedaleko od Langley je pravděpodobně poslední autokino v BC. Je to takové to kino, kde přijedete autem a koukáte z auta. Zvuk se chytá na autorádiu.

Je tu levné oblečení a elektronika, ale drahé jídlo, pití a drogerie.

Nejlepší místo, kde nakupovat oblečení, je Thrifty Store. Je to zařízení armády spásy, něco na způsob Second Handu a ceny se pohybují kolem 5 dolar za kus.

Letos jsem snědla nejvíc ostružin ever. Ostružiny všude, na Ironwood Farm jsou celá pole, navíc jsou fakt obrovské. Na pláži v Comoxu byly úplné ostružinové záplavy...