Na farmě aneb My Farm:-)

Tak jsme se přesunuly z Ruby Lake Resortu na Vancouver Island. Upřímně, týden v domě, který je zřejmě postaven na smetišti, anebo kolem něj smetiště vzniklo v průběhu věků, úplně stačil... Navíc bylo opravdu nepříjemné, že obyvatelé domu mužského pohlaví si v noci chodili ulevovat pod naše okno, i když na záchod to bylo blíž... Asi se jim nechtělo do té koupelny, v níž si udělali takový bordel:-). Zkrátka, už nám to tam tak trochu lezlo na nervy, tudíž jsme si našli velmi rychle místečko na farmičce na Vancouver Island a teď tady musím popsat, jak úžasné to tu je.

Farma se jmenuje Ironwood Farm a je to certifikované oganická farma, která se zaměřuje převážně na zeleninku všeho druhu. Majitelé jsou Barbara a Bryne, což je skvělý manželský pár, s nímž se člověk vážně nenudí. Barbara je původem Němka, která přišla do Kanady s rodinou po druhé světové válce. Bryne je Kanaďan a klidnějšího člověka jsem nepoznala. Největší terno ale tady je, alespoň nám to tak připadá a po chaotickém pobytu v Italském prostředí to velmi oceňujeme, je to tady hooodně organizované. Barbara se očividně vyžívá v psaní nejrůznějších vzkazů a upozornění na všechno možné, ale chápu to, vystřídá se tady hodně lidí, většinou je tady kolem 5 různých wwooferů a kdyby se každý choval tak, jako wwoofeři v Ruby Lake, tak za chvíli je tady smětiště taky.

Ale popořádku. Máme k dispozici dům pro wwoofery, kde jsou dva pokoje, kuchyň, koupelna a obývák. Domeček je to čistý, obklopen pěkným prostředím, jako např. ovocné stromy s mňamkovníma jabkama, ostružiny všude, kam se podíváš, moře přes silnici, za námi hornatá panoramata, no zkrátka krása. Pokojíček sdílíme s Martinou a Jennou, což je dívčina z Kanady, konkrétně z Winnipegu, která tady taky wwoofuje. V dalším pokoji je chlapík taky z Kanady, konkrétně z provincie Nova Scotia a poslední wwooferka je (překvapivě) taky z Kanady, přímo z Vancouver Island, která tady dělá něco jako praxi při studiu organického farmaření, nebo tak něco. Je tady už od května a spí ve stanu prřed domem, pod jabloní. Takže překvapivě jsme tady nakonec jediné cizinky.

Snídaně si vaříme sami v domečku, potraviny nám jsou pravidelně dodávány, obědy a večeře vaří Barbara a Bryne a musím říct, jsou to úžasná jídla. Vzhledem k tomu, že pěstují zeleninu, tak každé jídlo sestává mimo jiné z mnoha druhů zeleniny na různé způsoby, ale vzhledem k Barbařině původu, jídlo je trochu šmrncnuto německou kuchyní, protože nedaleko žije Barbařina matka, která ji asi vše naučila. Takže třeba dneska jsme měli k večeři klasické řízky v trojobalu, což tady není moc normální, ale bohužel vzhledem k tomu, že strouhanku dělají z toho ne moc super dobrého toustového chleba s mírně nasládlou příchutí, tak ty řízky prostě chutnaly divně :-). Ale babiččin štrůdl (Oma´s Apfel Strudel) byl vynikající:-).

Ironwood Farm je v místě zvaném Fanny Bay a je to na východním pobřeží Vancouver Island. Fanny Bay je jedno z mnoha malých městeček na pobřeží, no ono se tomu ani nedá říkat městečko, je to spí pár baráčků, kde jedinou možností nákupu je benzínka spojená s obchodem a liquour storem. Přijely jsme sem dvěma trajekty ze Sunshine Coast, protože od Ruby Lake to k prvnímu trajektu bylo asi 6 km, takže z Earl´s Grove jsme se přeplavily do Saltery Bay, posunuly jsme se do Powell River a přeplavily jsme se na Vancouver Island do přístavu Comox, kde jsme si udělaly prohlídku městečka, teda jedné ulice s pár obchody, které ale byly v neděli stejně zavřené:-), i když zmrzinárna byla otevřená, stejně jako antikvariát, který se líbil především mně, protože tam měli strašně moc knížek, strašně levných a já jsem si tam koupila paperbackové vydání Návratu krále, protože na obálce je fotka Aragorna z filmu a je vážně vyvedená:-). Knížka stála 4 dolary (cca 70 Kč), no nekup to:-). Co se týče trajektu, tak během plavby, jak jsem tak stála na palubě a koukala na okolní ostrůvky a kopce na nich, znovu jsem si připomněla, proč tohle všechno vlastně dělám, a že to rozhodně stojí za to...

Z Comoxu jsme už zamířily do Fanny Bay, což bylo asi 25 km na jih a přijely jsme právě k večeři, takže jsme si hned užily první skvělé jídlo z mnoha. Práce je zde příjemná, pro mě velmi, protože už není horko, kolem 17 stupňů, což já si docela užívám, občas dokonce sprchne, ale protože jsme si půjčily šmrncovní holínky, tak nám to nevadí. Vzhledem k organizovanosti celého místa je zde i pracovní doba organizovaná, což mě vyhovuje, protože člověk ví, na čem je a kdy bude mít volno. Takže pracujeme od 9 do 12, pak máme hodinu pauzu na oběd a pak ještě dvě hodinky od 13 do 15. Je to super, člověk má pak ještě celé odpoledne volno a vzhledem ke klidu a míru, který zde panuje, já si užívám každou minutu, kterou trávím na tak krásném místě.

Pracovní náplň je rozmanitá:-). Vzhledem k tomu, že majitelé se živí prodejem organické zeleniny na trzích, hodně času trávíme sklízením zeleniny. Poznala jsem několik druhů salátů, pěstuje se tady brokolice, fazole, kedlubny, ředkvičky, cukiny, patizony, dýně atd. atd... Taky jsme jeden den trhali jablka, mňam. Hodně času se také věnuje plevelení mezi zeleninou nebo čištění sklizených záhonů a sázení nových rostlinek na novou úrodu. Dneska jsme třeba dopoledne sklízeli žluté a zelené fazole, pěstujou se tady takové ty lusky, co se jí celé. Protože odpoledne pršelo, tak jsme seděli vevnitř ve skleníku (říkají tomu greenhouse a není to ze skla) a čistili jsme česnek... Je to prostě taková klidná práce, která mě docela těší, protože podle nmě stojí za to, někdo si pak tu zeleninu koupí a tak. V sobotu jedem s Martinou a Brynem na trh, kde budeme zeleninu prodávat, na to se dost těším, jsem zvědavá, jaké to bude.

Včera jsme se potkaly s Harveym. Harvey je kamarád Martinina kamaráda. Martinin kamarád, světoběžník to velký, potkal Harveyho údajně v Mexiku a stali se z nich přátelé. Proto Martinin kamarád dal Martině email na Harveyho, slovo dalo slovo a Harvey minulý týden napsal sms, že zrovna kotví v Comoxu, což je kousek odtud, a že se můžeme setkat... Zapomněla jsem zmínit, že Harvey žije na lodi, přesněji řečeno na jachtě a živí se potápěním a lovem jakýchsi mořských potvor, jejichž jméno jsem zapomněla. Takže včera jsme se sešli, zašli na procházku do lesa, mrknout se na místní lesní výstavku jednoho místního občana a pak jsme zaskočili na pivko do hospůdky... Byla to moje premiéra v tom, že řídím a tudíž nesmím pít:-), což jsem si uvědomila, až když jsem měla v sobě půlku piva a Martina na mě významně mrkala, co jakože dělám a ať si uvědomím, že další už nebude:-). To mě docela mrzelo, protože pivko bylo kupodivu dobré (místní a organické – takže i zdravé:-))... Ale jedno pivko je v pohodě, protože jak jsme se dozvěděly, tak tady člověk může něco málo vypít, i když řídí... něco málo je třeba jedno pivko... No dobře, Harvey řídil taky a dal si tři, Martina si dala tři jahodová Daiquiri, ale já, odpovědná řidička jsem pak pěkně abstinovala...

No a to je zatím vše z Vancouver Island... Brzy se zase ozveme. Jo a tady jsou nějaké fotky....