Tak zase v Banffu

Tak jsem zase v Banffu a nelituju, protože je tady prostě krásně a dokonce se trochu oteplilo, takže už nesněží a je kolem 15 stupňů. Dneska dopoledne jsem si v hostelu v Calgary počkala na shuttle na nádraží autobusu Greyhound a pak nasedla na bus. Cesta byla cca 1,5 hodiny a s přibližujícíma horama se zlepšovala moje nálada. Šedé město jsem nechala za sebou a těšila se na hory a lesy.

Taky jsem dostala zprávu od paní rančerky, že mě vyzvedne v neděli nebo v pondělí v Banffu, takže super, už se těším na nový wwoofing. Pro ty, co to ještě neví, tak je to tady. Woofing zahrnuje 5 hodin práce denně a zaučení v jízdě na koni po odpoledních, což vede k projížďkám po okolních horách. Doufám, že mi to na koni půjde, páč ne že bych byla zrovna zkušená jezdkyně (= na koni jsem seděla před asi 15 lety hodinu během placené hodiny v Ořešíně v Brně a 5 minut jednou kdysi na táboře:-))). Jak tam píšou, wwoofer "must be reasonably fit for living and working in the backcountry", tak doufám, že to jakože splňuju, aspoň trochu, no ještě aby ne, zkušená vlekařka, co strávila zimu venku, že:-)). Taky tam nemají internet a telefon, takže tam po večerech asi budeme zpívat country písně a u ohně si vyprávět staré kovbojské historky:-))). Taky doufám, že si domů přivezu pravej kovbojskej klobouk.

V Banffu jsem se ubytovala v hostelu Samesun Chalet a nelituju, protože to je zatím nejlepší hostel, kterej jsem navštívila, když nepočítám ubytování v rodinném domku v Jasperu, ale to nebyl hostel, to spíš bylo jako Guest House. Tady v Banffu v Samesunu je to nová budova, kde je nás v pokoji 6, pokoj má vlastní koupelnu, krb a televizi. Jsou tam dokonce i skříňky a šuplíky, že si člověk může do nich dát věci. Takže mě ani nemrzí, že tady budu až do neděle čekat na wwoofing. Ba naopak, asi si to dost užiju. Jinak v Calgary jsme se ubytovali s Derekem v HI hostelu downtown, což je v podstatě jediný hostel, co tam je a taky to nebylo špatné. Byl to čistý a celkem útulný hostel, blízko centra, takže dobře umístěný. Akorát s náma byl v pokoji takovej divnej chlapík, pořád se na něco vyptával a pozoroval, co jako děláme a všechno komentoval. Určitě to myslel dobře, ale dot mě to otravovalo.

Jinak chcete vědět, co jsem v Calgary viděla? NIC! Jen centrum, což je jedna ulice s obchody a restauracemi. S Derekem jsme si v terý večer zašli na véču do čínské čtvrti, čísnká restaurace Silver Dragon a dost jsme se nacpali. Mňam, no asi nejlepší zážitek z Calgary, no jak jinak, jídlo přece:-). Jo, dneska po cestě do Banffu jsme na okraji Calgary viděla skokanskej můstek, pozůstatek z olympiády, vypadalo to zajímavě, Calgary totiž je město uprostřed totální planiny, široko daleko ani kopeček.

Derek včera odletěl do Comoxu, upřímně jsem mu záviděla, že se vrací do Courtenay, hnedle bych se též vrátila, mít delší pracovní povolení. Jinak Derek a jeho irští kamarádi John a Miheal, kteří s námi taky pracovali na Mount Washington, mají dost štěstí, protože ski instruktor Nigel jim na léto zanechal svůj dům v Courtenay, nemusí mu platit žádnej nájem, jen že budou dům hlídat. Mají to irští kluci ale štěstí, co?:-).

Tady v hostelu jsem na pokoji s holkou z Austrálie, která bude v letní sezóně pracovat na Icefield Columbia, to musí být hrozně super, projížděli jsme tam tudy před asi týdnem a mě se to tam hrozně líbilo, asi že to bylo takový bílý a vzhledem se to blížilo k Antarktidě asi:-), trochu...

Jo, dneska, jak jsem čekala na autobus do Banffu na zastávce Greyhounda v Calgary, tak jsem potkala Cheeka, jednoho z mých kolegů vlekařů, zrovna mířil do Ontaria, kde bude přes léto pracovat na farmě, co na ní kdysi wwoofoval, ale tentokrát za peníze, bude jim tam dělat správce nebo tak něco. No a on včera odjel z Courtenay a říkal, že prý na Mount Washington musí odhrnovat sníh z tras pro horskou cyklistiku, Mount Washington je totiž během letní sezóny oblíbeným místem pro horské cyklisty, no a teď je tam 488 cm sněhu, takže musí prohrnout ty trasy, prý se z toho stávají tunely, páč i když to odhrnou, sníh jim sahá vysoko nad hlavy. Zajímavý, protože chtějí otevřít pro cyklisty za 14 dní. Ó, kéž bych tam byla...

Tak to je asi všechno prozatím. Jinak, jestli se divíte, že najednou tak píšu, tak to je tím, že konečně mám čas na Internet a psaní, páč v podstatě nemám moc co dělat:-)). Je to po dlouhé době příjemná změna, jen tak prostě nic nedělat. Beru to jako dovolenou:-).