Nový rok, nový krok?

Ne každá práce na horách je tak zábavná jako vlekařina v Kanadě. Zatímco tam jsem to prožívala jako takovou napůl pracovní dovolenou, jako pobyt na horách, při němž si občas zahážu trochu lopatou, práce v horské hospůdce je prostě dřina a není na ní nic zábavného. Navíc, když kolegům nerozumíte téměř ani slovo, kontakt s nimi je prostě tak trochu limitovaný. Ale neztrácím optimismus, to by bylo (zatím) proti mojí povaze a snažím se z toho vytřískat, co to dá. Aspoň ta lyžovačka, co jsem zatím prožila, byla super:-). Jinak vlekaři tady nejsou vůbec tak free, cool a in jako v Kanadě, vůbec lyžaře radostně nevítají, nepokecají a navíc jsou to samí chlapi. Prý tady ženy nenajímají, protože podle nějakýho zákona by jim museli postavit oddělený záchodky a šatny. Navíc vlekaři tady prý nesmí během práce lyžovat, to je teda otrava!

Do vánoc to bylo v hospůdce lehárko, občas i nuda, když jsme za celý den neměli víc než 10 hostů, člověku se to strašně vleče. Ale úderem Vánoc se to obrátilo a člověk neví, kam by dřív skočil, vypadá to, jako by se snad všichni domluvili a rozhodli se, že zaskočí při lyžovačce zrvna k nám. Prodírat se mezi přezkáčemi obuté lyžaře s platem vachrlatých nápojů není nic moc, ale tak zvykla jsem si a občas pokecám s nějakou tou českou, slovenskou nebo aspoň anglicky mluvící výpravou.

V podstatě to probíhá takto. Ráno cca v 8.30 dorazíme do hospůdky, začněme s přípravami v kuchyni, což obnáší balení příborů do ubrousků, vaření a loupání brambor, krájení sýra, šunky, salátu, cibule apod. Zapojí se veškerý personál, protože v lokále není ani noha. Kolem desáté se objeví první zmrzlíci nebo lyžaři, kteří lyžují po česku (dvakrát sjet, hospoda, dvakrát sjet, hospoda, dvakrát sjet, hospoda atd. atd.). Do cca 11.30 je to celkem v pohodě, ale pak to najednou vypukne, všichni se nahrnou na oběd, a to je teda teprve tóčo. Navíc naše hospůdka je dvoupatrová, takže se vždycky sázíme, kdy první hosti budou muset jít nahoru, kam já osobně děsně nerada chodím, páč se bojím, že na schodech uklouznu a celou úrodu, co nesu v ruce, na někoho převrátím. Zatím jsem jenom jednoho anglicky mluvícíhio lyžaře polila kafem a fantou, když se mi podařilo špatně postavit tác na stůl. Vzal to ale sportovně, jak jinak, lyžař:-). Od Vánoc mám taky dva stálé kolegy, aby se to nepletlo, jmenujou se Hans a Hannes, já jim pracovně říkám H + H, dva starší chlapíky, z nichž Hannes má ještě jako bokovku práci hrobníka, jak jsem se dozvěděla jeden den, kdy nedošel, tak mi to vysvětlili, že když někdo umře, tak musí vykopat jámu. Asi to nebude tak často, protože zatím chyběl jen jednou.

Mno a do 15.00 se člověk nazastaví, ale pozitivní na tom je, že čas letí tak rychle, že než se nadějem, najednou je konec. No a pak všechno pěkně uklidíme, utřeme stoly, vytřeme podlahu a jedem domů.

Jelikož máme v práci jídlo a pití zdarma, tak si vždycky dopoledne dáme takovou pozdní snídani a odpoledne pozdní oběd, už jsem vyzkoušela skoro celý jídelníček, musím říct, že je to všechno fakt moc dobré, mým velkým pokušením je zde jablečný štrůdl, který strašně miluju, a on si jen tak leží v kuchyni, jenjen si kus uříznout, mno a já si taky řežu...

Moje kamarádka Leonie, s níž jsem se seznámila v Kanadě na ranči, zde pracuje v místní lyžařské škole se svým bratrem Davidem, takže jsme se už párkrát setkaly a strávila jsem Silvestra s její rodinou, byli jsme na večeři v restauraci, kde jsem jedla snad jedno z nejlepších mas v životě, vepřové medailonky na grilu z domácích prasátek. Po večeři jsme se vydali na náměstí, kde se odehrál půlnoční ohňostroj, popíjeli jsme šampaňské z lahve, hudba vyhrávala, mělo to pěknou atmosféru, pak jsme si dali ještě svařák a nakonec jsme zašli do místního disko klubu, který je velikosti asi cca 5 x 5 metrů a věkový průměr tam byl (teda než jsme přišli) asi 14. Jinak stejné velikosti byl i místní vánoční trh, cca 5 stánků u kostela, ale mělo to takovou atmosféru, takže pěkné.

Jeden večer jsem se mohla dívat na televizi, aniž bych měla pocit, že něčemu nerozumím. Dávali Mistra Beana:-). Jinak mám dvacet německy mluvících programů, z nichž většinou nic nerozumím. Nicméně každé ráno před prací sleduju bedlivě McLoadovy dcery (McLoad Töchter), akorát mě štvě, že většinou nevím, co mají za problém, ale snažím se to aspoň odhadnout. Ale jinak se denně naučím několik nových slov či slovních výrazů. Dneska jsem se například naučila hnedle zrána, jak se řekne neprůstřelná vesta, myslím, že pro budoucí život je to pro mě v podstatě nepostradatelné slovíčko. Moje němčina však nabírá na obrátkách, hlavně v kuchyňském vybavení už se docela vyznám:-), také činnoti, které vykonávám každý den, mi nedělají problémy. Nicméně na konverzaci to ještě zdaleka nestačí, pokud ovšem nechci mluvit cca 5 sekund o počasí, což se většinou omezí na Heute nicht so kalt als Gestern nebo Heute mehr kalt als Gestern.

Štědrý den jsem strávila prací a následně popíjením svařeného vína a skypováním. Od domácích jsem dostala talíř vánočního cukroví a láhev vína, od zaměstnavatelů jako dárek péřovou zimní firemní bundu, která mi ale byla malá, tak jsem ji vrátila:-), další velikost byla zase i na mě obrovská, tak jsem bez bundy:-).

V mém bytečku je radiátor v kuchyni, který vytopí cca 10 cm dokola a udržuje byt suchý a ne úplně vymrzlý. Musím si ale přitápět v kamnech, což je super, zvlášť večer je to příjěmná pohodička, když dřevo praská a pěkně hřeje, nicméně jakmile oheň vyhasne, tak je najednou v ložnici docela zima, protože tam topení není, dveře do ložnice vedou skoro do kuchyně, kde je ten radiátor a kamna, aby aspoň trochu tepla šlo do ložnice, ale nad ránem je tam docela zima, takže můj zvyk spát v tričku a kraťasách zde vzal za své a nastoupily dokonce i ponožky (kdo neví, já nesnáším spát v ponožkách, ale třeba ve stanu, když je venku 5 stupňů, tak to překonám:-)).

Včera se mi do domečku nastěhovala 10 členná skupinka českých turistů, 5 chlapů a 5 dětí, takže takovej S Tebou mě baví svět, ale dělají bordel, jen co je pravda, mno, ale trochu si to u mě vyžehlili tím, že mě večer pozvali na skleničku(y), tak jo, chápu, že jsou na dovolené, stejně nejvíc dupou ty děcka.-). Ale v neděli zase odjíždí, tak bude zase klid:-).