A zase na horách

Vážení přátelé,

Hlásím se Vám opět z hor, kde jsem se rozhodla strávit zimu prací:-). tentorkát to není taková exotika, řekněme, že jsem témeř za humny domova, neboť jsem se rozjela do Rakouských Alp, přesně do Mauterndorfu v oblasti Lungau (Salzbursko). Po návratu z Kanady jsem se snažila najít práci v Brně, ale jak vidno, praxe, jazyky a vysoká škola je pro zaměstnavatele nedostačující nabídka, pokud člověk nechce pracovat za almužnu, tak jsem se rozhodla si prodloužit dobrodružný život v horách a našla si práci v hospůdce na svahu v lyžařském středisku Grosseck Speiereck. Jelikož mě loni Kanada tak nadchla, teda práce ve ski centru, tak jsem právě proto zvolila toto.

Tto je moje pracoviště:

Minulý týden jsem tedy dorazila do malé osady Neusess, cca 3 km od Mauterndorfu, kde jsem obdržela klíče od bytu, který je na budoucích 5 měsíců mým domovem. byteček je to 1+1 v malém domečku, takovej apartmánek, kde je vše potřebné za cenu cca 5500 Kč měsíčně je to luxusní! A to je konečná cena, včetně vody, plynu, elektřiny apod. Navíc je to fakt skoro na samotě, kopce a lesy kolem, kamna na dřevo, no taková horská romatika. Teda taky trochu izolovaná...

Toto je můj domeček (šipky jsou moje okna:-))):

Práce spočívá v klasické servirkařině (jak bych to jinak řekla?), je to v pohodě, akorát ta němčina! No to je teda boj. Místní většinou neumí anglicky a neočekávají, že je v Rakouské hospodě bude obsluhovat někdo, kdo neumí německy, takže na mě vždyckyy spustí, já je muím zarazit, ať mi to zopakujou, v nejlepším případě ukážou v jídelníčku, co chtějí, jinak jsem ztracená. Naštěstí pan šéf, Leonhard, který obsluhuje se mnou, má pochopení a pomáhá, kde může. Ale jídelníček už znám skoro zpaměti, takže za chvíli to bude brnkačka. Jinak jakmile někdo tu němčinu tak nějak plichtí, hned je mi jasné, že jsou to Češi, to je pak jiná. Na práci jsem vyfasovala kostkovanou košili, mno, ne že by to byl úplně můj styl, červenobílá je, mno, ale co nadělám. Mít to musím:-).

Včera jsem strávila volný den celodenním lyžováním na svazích Grossecku-Speirecku, bylo azuro, mrzlo teda až praštělo, ale bylo to super, krásný sníh a v celém středisku bylo tak 5O lidí, takže svahy byly jen moje:-)).

Jo a ještě jedna zajímavost. Ta hospůdka, kde pracuju, je postavená ze dřeva z Vancouver Islandu. Pan Šéf tam před pár lety jel, celou ji tam postavili, pak označili každý kousek dřeva číslem, rozebrali a poslali lodí do Evropy. Tady to dopravili na místo určení a opět sestavili. Takže jsem v hodpůdce téměř jako doma na Vancouver Islandu:).

Mno, moje dojmy jsou tedy prozatím velmi pozitivní, až na to, že doma nemám rychlé připojení k Internetu, tudíž tím trpí moje velká závislos:-). Pořídila jsem si takový modemek USB, kterej sice sem tam něco chytne, ale zrovna tam, kde bydlím já, je signál tak slabej, že se mi sotva podaří poslat email. Mno, ale lepší něco než nic.