Jak to jde po Novém roce

Dneska jsem zase měla službu na Greenu a přijela větší skupina postižených lyžařů. Protože už je po prázdninách, tak nebylo vůbec narváno a vše se vrátilo do klidného normálu. Měli jsme tam slepé lyžaře, mentálně postižené a na vozíčku. To by člověk nevěřil, co všechno jsou lidi schopní dělat. Např. lidi na vozíčku sedí na takové židli, co má jednu lyži a v rukách mají hůlky, na nichž mají takové krátké lyžičky. Mají sebou dva asistenty, co jim pomáhají se vším, co je potřeba. V případě, že přijede lyžař na vozíčku, musíme stopnout vlek, pomoct asistentům naložit toho člověka na sedačku, tři lidi to musí dělat, páč je to teda dost tíha, asistent vedle si ho zahákne za popruh za lanovku a jede se. Nahoře se zase zastaví a vyloží lyžař z lanovky. Mě baví slepí lyžaři, jsou to děti i dospělí, to se jim musí přesně říct, že už se lanovky blíží, kdy si mají sednout, kdy vystoupit a tak. Většinou jim musíme taky zastavit, ale je super sledovat, jak si poněkolikáté řeknou, že to zkusí bez zastavení. Je tam jeden lyžař na vozíku, kterej dokáže na té židli jezdit jako závodník a nemá žádné asistenty a nasedá a vysedá za lanovky při plné rychlosti.

Včera jsem byla na takovým tom laně, kde se děti učí jezdit, upřímně, není to zrovna nejjednodušší, nechápu, proč na to ty děcka berou, jsou tam taková madla, za něž se děti musí hytit a ono je to táhne nahoru, v ČR jsem to neviděla, u nás jsou jenom lana... Jenže to s tím dítětem vždycky tak trhne, takže se na těch lyžích neudrží, no blbě to mají vymyšlený. No každopádně tam jezdí hodně skupinek dětí, co se učí lyžovat, to vám povím, ty děti by jeden občas fakt zabíjel... Řve to, nechce to poslouchat, no fakt na ranu! No a jezdí tam i dospělí, co se učí lyžovat, to byste se pobavili, občas tam fakt dojedou takovy nemehla, teda vím, že se to učí, ale včera mi jeden dost varchrlatej Japonec sdělil, že se to už učí třetím rokem, ale nedokázal se ani udržet na lyžích... Nebo mě třeba je upřímně líto lyžařského instruktora, kterej vyfasuje studentku z Asie, která neumí slovo anglicky a pak jí vysvětlujte, že když spadne, že má dát nohy pod sebe kolmo ke kopci, že...

Jinak instruktoři mají pro ty děcka docela zajímavé výrazivo: když mají brzdit pluhem, tak tomu říkají Pizza, když mají mít lyže rovně vedle sebe, tak to jsou French Fries (hranolky) a když mají natáhnout ruce před sebe, tak jsou to Zombie Arms:-). No, ale děti na to slyší a zároveň se tak už odmalička učí správným stravovacím návykům.

Jinak pořád sněží a sněží, my pořád odhrabáváne a odhrabáváme, prostě konečně jsem ve svém sněhovém živlu. Možná bych se měla živit jako odhazovač sněhu? A abych nevypadla z oboru, mohla bych odhazovat sníh třeba výhradně před knihovnama, i když nevím, jak v ČR, páč jak jsem tak slyšela, těch pár vloček hned roztaje, než je stačí někdo odházet. No, ještě o tom popřemýšlím.

A nakonec, dneska mě čekalo v práci příjemné, moooc příjemné překvapení v podobě novoročního přání, které mi společně s podtáckem od Starobrna poslali kolegové z ÚVT. Děěěěěěkujíííííííííí. Dorazilo ke mě v pořádku, akorát bez známky, kterou si kolega stačil vystřihnout do své sbírky, prý ještě z ČR žádnou nemá:-).

Pivo mi chutná pořád, je ze mě Dancing Queen na sněhu, nohy mám skoro pořád v teple (když mi nemrznou:-)), na životního lyžaře stále čekám, sněhu je vážně habakuk, zdravá jsem jako řípa, místo medaile jsem dostala 5 dolarů za teamovou práci:-), o korálky nemám nouzi, připojení je v současné době dobré (měřím dle počtu stažených GB), takže díky kolegové, vše se splnilo, jak jste mi přáli:-))).

Toť pro dnešek vše - Vaše vlekařka.