Halloween, lyže a Denman Island

Minulý týden byl Halloween. V pátek jsme vyřezávali dýni, což byla docela zábava, já, Martina a Barbara. Na to, že pro nás s Martinou to byl první pokus, to nedopadlo vůbec špatně. Nějak hekticky jsme ale ten Halloween neoslavovali, v sobotu jsme šli k Rexovi na večeři a poté jsme se odebrali do Fanny Bay Community Hall na rej masek, bylo to spíš pro děti, i když dospělí někteří měli masky taky, a nakonec jsme shlédli pěkný ohňostroj.

V neděli bylo konečně krásně, tak jsme se s Martinou rozhodly, že si zajedem na výlet na ostrov, který vidíme z okna našeho domu, jmenuje se Denman Island. Je to trajektem přes moře, který jede asi 10 minut. Auto jsme nechaly na parkovišti na této straně, protože bychom za něho musely platit dalších 20 dolarů, takže to byl pěkný pěší výlet. Na ostrově Denman bydlí paní Vlasta, která je původem z Prahy a v roce 1968 emigrovala z ČR. Byla zrovna na výměnném studijním pobytu v Anglii, když se udál srpen 1968, tak tam rovnou zůstala. Paní Vlasta má na ostrově jablečný sad a živí se prodejem jablek. Žije tam se svým manželem Rodem a zdá se, že se jim daří docela dobře. Počasí bylo na výlet super krásné, typický studený podzimní slunečný den. Přemýšlely jsme, jaký musí být život na ostrově. Mají tam školu, ale není tam obchod s potravinami, alespoň ne pořádný, jen takový malinký. Pěšky se dá dojít jen kousek, ale ostrov není zase tak malinký, aby se pěšky došlo všude, tudíž auto je nutností, ale třeba ti, kteří dojíždějí každý den do práce mimo ostrov, musí každý den platit 20 dolarů za auto + 8 dolarů za osobu, což je strašně drahé. BC Ferries nenabízejí každodenním uživatelům trajektu žádné slevy, něco jako naše šalinkarty – trajektkarty… Asi proto se na ostrově usadili převážně farmáři, kteří nemusí každý den do práce, nebo třeba umělci na volné noze, prostě lidé živící se doma. Hned za ostrovem Denman je ostrov Hornby, na nějž je nutné jet dvěma trajekty, tudíž dvakrát cena lodě. I když to zní lákavě, život na ostrově si asi člověk musí docela rozmyslet.

V pondělí 2.11. běžela před naším domem paní s Olympijskou pochodní. Jak je tady dobrým zvykem, tak prršelo jak blázen, takže jsme dost zmokli, jak jsme na ni mávali. Nikdy jsem moc nevěděla, jak to chodí, ale prý jeden člověk tu pochodeň nese tak 500 metrů, pak ji předá dalšímu, s tím popojedou kus dál a tak to jde dál a dál... Na Kanadu prý potřebují 12.000 lidí, aby pochodeň oběhla celou zemi. No, ale byla to sláva, sešli se lidé z celého Fanny Bay a okolí a kolona au, doprovázejících pochodeň byla dost dlouhá. No, zase jeden zážitek, který asi už nikdy nezažiju...

Včera jsme jely do Courtenay, protože se tam konal prodej lyží a zimního vybavení. Jelikož jsme potřebovaly lyže a lyžáky, byla to super příležitost, jak je získat. Akce probíhala tak, že lidi přinesli svoje ojeté lyže a lyžáky a jiné zimní věci a nabídli je tak k prodeji za rozumnou cenu. Zúčastnilo se i hodně sportovních obchodů, které se chtěly zbavit staršího zboží, které jim leželo ve skladu. Byla tam spousta věcí, takže jsme s Martinou zakoupily krásné lyže Atomic, úplně nové z obchodu a lyžáky a taky hůlky, takže jsme nyní pěkně vybavené na naši novou vlekařskou kariéru.

Včera jsme zjistily, že se nám poblinkala kočka (asi to byl Tom, páč ten chodí na naše schody nejčastěji) na předložku a rohožku před vchodem do domu. Fuuuj, protože si předtím dala asi rybu a smrdělo to široko daleko. Obě věci jsme pečlivě vypraly hadicí a mýdlem, ale nepomohlo to… Taky se stalo, že jsme do toho obě šláply, takže něco ulpělo na koberci doma, to jsme drhly celý večer a Martina si vyprala 3x potřísněné ponožky, ale nepomohlo to, tudíž je musí vyhodit. A teď jsme i bez rohožky… Martina si dokonce těma ponožkami potřísnila i papučky, které poté nebyly použitelné ani po pečlivém vyčištění, ten pach prostě nezmizel. Naštěstí papučky byly zakoupené ve Wallmartu, kde mají ten úžasný systém vracení věcí bez účtu, takže Martina ty obnošené papučky vzala do obchodu a bez účtenky jí bez problému řekli, že si je může vyměnit. Takže ve Wallmartu mají teď obnošené papučky smrdící rybinou, zatímco Martinka se těší z nových voňavých papuček doma v domečku. Navíc tato událost asi pošramotila moje chutě, páč dneska jsme měli k večeři lososa pečeného v troubě a upřímně musím říct, že ten rybí pach byl strašný a losos mi nechutnal tak moc jako předtím… Že by kočky měly na svědomí to, že nebudu mít teď ráda ryby? No doufám, že ne, třeba to přejde.