Fanny Bay - náš nový "domov"

Tak to vypadá, že tady zakotvíme na trochu déle. Protože Bryne a Barbara, farmáři z Ironwood farm, jsou prostě hrozně fajn a nabídli nám, že nám na zimu pronajmou ten wwooferskej domek, kde teď bydlíme, za slušný peníz, čímž ušetříme docela slušných pár dolarů. Takže tady ve Fanny Bay zůstaneme asi trochu déle než jsme původně předpokládaly. Samozřejmě že ideální by bylo dostat práci v Mount Washington Alpine Resortu, ale všichni to vidí dost pozitivně, prý to určitě vyjde.

Rozhodily jsme sítě, Barbařin synovec Paul má v Cumberlandu, což je nedaleké městečko, obchod se snowboardama a v zimě pracuje taky na Mount Washington a on se jako prý dobře zná s nějakým Owenem, co má na starost nabírání lidí a prý za nás utrousil dobré slovo a tak třeba to vyjde, tož my jsme optimistky... Jo a prý tam budou letos trénovat olympijské tými či co, takže ani o nějaké ty celebrity nebude nouze, ne že bych nějaké ty světové lyžaře znala, ale člověk nikdy neví:-).

Takže s novou adresou jsme se samozřejmě jako první šly zapsat do knihovny, co jiného byste čekali. Fajn je, že to tady mají zadarmo a služby mají docela super. Nadchly mě zásoby audiobooků, které si můžete v knihovně stáhnout nebo vypálit. Jo a hodně se mi líbí jejich schránky na vracení knih, které jsou funkční, i když je zavřeno, a tak můžete knížky vracet třeba o půlnoci, prostě to hodíte zvenku do takové schránky, co vypadá jako schránka na dopisy na hlavní poště v Brně a je to. Taky je super, že s průkazkou máme přístup do dalších 38 poboček po celém Vancouver Islandu, takže si můžu půjčit knihu v jednom městě a vrátit ji v jiném, dobrý ne?

Martina dneska udělala řidičák, mě to ještě čeká koncem října, ale je to super, aspoň jedna z nás má BC Driving Licence:-))). Jupííí. Jinak trochu přituhlo, přes den teda je docela fajn, protože je nádherné počasí, svítí slunce, ale jakmile zaleze, tak je teda fakt kosaaaaa. Jo a už víme, proč nám nejde v domě Internet... Máme totiž kovovou střechu a ta prostě ten signál nějak nepropustí. Takže už se chystáme na zimní internetové dýchánky s horkým čajem a rumem, páč jinak se to asi zvládnout nedá, snad to nebude mít vliv na kvalitu projevu (hrubky a tak) v případných blogových zápiscích:-)). Minulý týden byl na kopcích za farmou první sníh a namrzly nám dýně, ale jen trochu, většinu jsme zachránili, jak je vidět na některých fotkách.

V neděli nás čeká Díkůvzdání, teda ono je vlastně v pondělí 12.10, ale takovou tu krocaní véču budem mít už v neděli, mňam. Očividně Kanaďani děkují za něco jinýho než Američani, páč jak jsem se odzvěděla, tak je to poděkování za úspěšnou sklizně, tak bych to viděla jakože něco jako naše dožínky? Mají to druhé pondělí v říjnu, zatímco v USA je to až koncem listopadu. Základy to má ale podobné...

Jo a minulý pátek jsme zatoužily po kultuře, tak jsme vyrazily do Courtenay na koncert jakýhosi kytaristy, z nějž se vyklubal podivný chlapík s podivnou rodinkou, navíc muzika byla dost o ničem a kavárna, kde to bylo, byla dost prázdná, takže jsme o přestávce taktně odešly:-)). Třeba bude ve čtvrtek ten pianista v Union Bay lepší:-))).